KOMENTÁŘ
Otakar Motejl to za své hodnocení předvolební kampaně schytal z mnoha stran, přitom jen komentář hysterické reakce politiků na rozhodnutí Ústavního soudu doprovodil dovětkem, že „paní Paroubková by musela zřejmě znovu otěhotnět, když se volby posunou“. Některé ohlasy na tento výrok jako by chtěly z Motejla udělat cynického pornografa. Pokud někomu nedošlo, že tím kritizoval stav, kdy politici kromě všech obvyklých prostředků v kampani používají i své blízké a nemají přitom žádné skrupule, pokusíme se mu pomoci.
Hned na počátku je nutné vysvětlit, že těhotenství není sprosté slovo. I když je obecně známo, že mu předchází pohlavní styk, není jiný stav ani zásluha, ani nemoc, ani tabu. Pokud se politik rozhodne, že tuhle soukromou šťastnou událost použije k okouzlování voličů, a jeho partnerka souhlasí, nelze mu to vyčítat. Jenže pak by měl přijímat i odvrácenou stranu svého rozhodnutí, totiž že tento krok může každý komentovat.
Osoba Petry Paroubkové širokou veřejnost nezajímá, její těhotenství jakbysmet. Společensky důležité je na její situaci především to, že je manželkou politického lídra. Ona sama si užívá pocity osobního štěstí a spokojenosti, ale v okamžiku, kdy se dobrovolně stala předmětem kalkulu volebních manažerů, nelze pokrytecky předstírat, že je „soukromou“ osobou. Když se to hodí, je těhotnou ženou a komentovat její počínání je nerytířské, někdy i „hyenismus“. Jindy, když lídr nechce být vyfocen v nelichotivé situaci, těhotná manželka je připravena srdnatě přejmout za manžela bačkory či titul Papaláš roku a nevypadá přitom ani jako trpící bytost.
O výhodách těhotenství politikovy manželky nemusíme dlouho přemýšlet, Jiří Paroubek je v průběhu uplynulých měsíců dostatečně demonstroval: veřejně oznamoval jméno potomka, vybíral kočárek, sytil bulvár, a přitom samozřejmě počítal i s tím, že na určitý segment voličů zapůsobí jeho pozdní otcovství podprahově. Těhotná partnerka je zkrátka v kurzu.
Samodruhý mandát Naproti tomu těhotenství poličky, nejčerstvěji Andrey Češkové, jako by bylo dokonce posvátné. Ačkoli je voličům zatajila, nesmí se o výkonu její poslaneckého mandátu pochybovat, protože feministky jistého typu považují mateřství za marginálii, která ženu nijak neovlivní, a budou tvrdit, že gravidní i šestinedělka nejen že výborně naplní mandát v Evropském parlamentu, ale pohodlně uřídí jadernou elektrárnu i kosmickou loď. K ovlivnění výkonu mandátu dojde v případě těhotné partnerky politického lídra evidentně pouze zprostředkovaně, pokud se ovšem onen muž nerozhodne pro rodičovskou dovolenou. Těhotná europoslankyně Češková je na tom odlišně, její situace je o to těžší, že pracoviště je vzdáleno bydlišti mnoho set kilometrů a otcem je lokální pražský politik.
U kandidátky strany, která o sobě nezřídka mluví jako o liberálně konzervativní, je zamlčování pochopitelné z důvodů účelových. O to překvapivější je pohoršené okřikování těch, kteří problém nakousli. Jako by se napříště jakákoli kandidátka na politickou funkci mohla za těhotenství schovat, přitom jde o nezpochybnitelný závazek s nejistým výsledkem. I kdyby politička dala své dítě bezprostředně po narození do baby boxu, aby se mohla věnovat plně politice, je tu období gravidity. Není vůbec samozřejmé, že těhotná poslankyně bude po celou dobu schopna pracovního nasazení na sto procent. A to vůbec nezohledňujeme situaci, kdy „zpátečníci“ očekávají, že se alespoň v prvním roce bude matka intenzivněji věnovat dítěti. Když ne z důvodů citových, pak z těch popsaných ve vývojové psychologii.
Musíme rozlišovat případy, kdy těhotenství je relevantní otázkou výkonu mandátu (Češková) a kdy je jen mediální masáží bez politického obsahu, a zařadit je správně mezi aktivity politiků, kterými nás citově manipulují. A soudě podle reakcí na Motejlův výrok velmi úspěšně. Jakmile přistoupíme na „posvátnost“ těhotenství, necháme se zatlačit ještě hlouběji do nevěcné a na pocity zaměřené kampaně.
Pro politiky je volební výsledek natolik důležitý, že jsou ochotni své soukromí doslova prodávat. Nemluvit o tom otevřeně je podlehnutí propagandě. Nebo si někdo myslí, že kritika Topolánkovy prázdninové jízdy na kole po Moravě je něčím víc než hodnocením marketingových postupů, že je bezprecedentním útokem na cyklistiku?
Těhotenství není sprosté slovo. I když je obecně známo, že mu předchází pohlavní styk, není jiný stav ani zásluha, ani nemoc, ani tabu.
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA komentátor LN e-mail: martin. zvěřina@lidovky.cz
