PRAHA Ještě před rokem to vypadalo, že nákup přístrojů k odhalení mobilů je pro české věznice uzavřená kapitola. „Vězeňská služba od detekcí upustila. Hrozilo, že za několik měsíců technologie nebude fungovat, že to dopadne stejně jako u rušiček,“ tvrdil tehdy náměstek ministryně spravedlnosti Marek Ženíšek. Před členy kontrolního výboru sněmovny obhajoval, proč vedení věznic ustoupilo od plánu pořídit za 38 milionů korun, které zbyly z rozpočtu na rušičky, aspoň detektory. „Rozhodli jsme se finance raději převést na bezpečnost,“ nastínil další strategii náměstek. Jenže stačilo několik měsíců a vše je jinak. Ředitelé žalářů si přístroje, jež mají za úkol odhalit zakázané telefony, „vydupali“ a vězeňská služba je v tichosti nakoupila. Dokládá to zpráva o plnění úkolů ve vězeňství, kterou úřad v těchto dnech předkládá kabinetu Jana Fischera. Píše se v ní, že na návrh šéfa věznic Luďka Kuly se detektorem Mobifinder vybavilo do konce loňského roku devatenáct věznic, šest dalších, které přístroj testovaly, si jej zakoupilo rovněž.
Ani po patáliích s rušičkami se tak vězeňská služba příliš nepoučila. Záměr pořídit detektory totiž od počátku provázejí sporné detaily.
Testování přístrojů odstartovalo loni na podzim. A hned po měsíci bylo jasno. První typ detektorů dozorcům nevyhovoval, druhý už obstál. Nákup várky pětadvaceti přístrojů Mobifinder stvrdil podpisem ředitel Kula. A to vše bez výběrového řízení, jen na základě průzkumu trhu. „Připomíná to neblahou zkušenost s rušičkami,“ obává se poslanec Libor Ježek (ODS). Kula se brání. „Bezpečnostní komise to vyhodnotila jako vhodný nákup. Máme doporučení od polských kolegů, když detektor uspěl, povolil jsem, aby si ho ředitelé pořídili,“ namítá. Na své straně má i ministryni Danielu Kovářovou. Ta vzkázala, že ředitel věznic nemá s koupí detektorů nic společného a že resort obrat o sto osmdesát stupňů posvětil. „Financování bezpečnostních prvků považujeme za nutné. Peníze na detektory jsou účelněji vynaložené než u rušiček,“ tlumočí stanovisko mluvčí Jitka Zinke.
V případě detektorů sice nejde o milionovou investici jako minule, okolo nákupu přesto panuje tajemná mlčenlivost. „My to neorganizujeme, je to věc ředitelů věznic,“ dává ruce pryč Kula. „Chtěl jsem jen, abych byl o pořízení přístrojů informován,“ dodává. „S dotazy se obracejte na tiskové oddělení vězeňské služby,“ kontruje mluvčí věznice Vinařice Ivan Suchý.
A „přehazovaná“ pokračuje: věznice tají počty koupených kusů. „Jedná se o bezpečnostní zařízení, počty uvádět nebudeme,“ říká mluvčí pankrácké věznice Jiří Dolejší. Vedení vězeňské služby naproti tomu nákup bagatelizuje. „Každé věznici stačí jeden, možná dva. Není to navíc závratná investice, náklady jsou v řádech tisícikorun, přístroj stojí, myslím, osm tisíc,“ argumentuje Kula. Ve skutečnosti je částka na pořízení detektoru dvojnásobná.
Koupě vyjde zhruba na patnáct tisíc korun. „Zařízení stojí čtrnáct a půl tisíce,“ potvrzuje Petra Matějíčková z firmy Ibcol, která také zásobovala žaláře detektory. Zástupci společnosti jsou v současné době v zahraničí, nemohou tak poskytnout přesné údaje, jaké množství přístrojů a kolika věznicím prodali.
Sdílnější není ani vězeňská služba. „Detektory Mobifinder dodával český obchodní partner,“ vzkázal nekonkrétně mluvčí Robert Káčer. I kdyby tak platilo, že ředitelé všech pětadvaceti věznic si pro své účely pořídili pouze jediné zařízení, vyšly by celkové náklady na více než 350 tisíc korun. Navíc není vyloučeno, že v budoucnu se budou kupovat další. „Záleží na vyhodnocení, výsledky očekáváme během půl roku,“ uvedla mluvčí vězeňské služby Markéta Prunerová.
***
Mobily v cele
Při obhajobě detektorů si šéf věznic Kula pomáhá statistikou odhalených mobilů: zatímco v lednu jich bylo 29, v únoru jen 15. Tento měsíc evidují dozorci pouze pět případů. „Ukazuje se, že se tímto daří výrazně omezit počty mobilů, a to s minimálními náklady," pyšní se mluvčí věznic Jitka Zinke. Dlouhodobá statistika však může ukazovat něco trochu jiného. Ročně se zpravidla i bez detektorů odhalilo více než 200 nelegálních mobilů, což zhruba odpovídá padesátce „zářezů“ za letošní první čtvrtletí. Vězeňská služba také chystá pilotní projekt, který by umožnil mít mobil legálně v cele. „Zatím hovoříme jen o věznicích typu A, konkrétně věznici Pouchov, kde jsou odsouzení za méně závažnou trestnou činnost, prvotrestaní, nerecidivisté či odsouzení za nedbalostní trestné činy,“ nastiňuje vězeňská služba.
Mobily ve věznicích
Kontroly ve věznicích odhalí ročně pravidelně více než dvě stovky nelegálně držených telefonů. Ten, u koho se v cele mobil najde, vyfasuje zpravidla několikadenní pobyt „na samotce“. Zabavený telefon propadá státu. Ředitelé věznic si nyní prosadili, že mohou nakupovat přístroje na odhalení mobilů. Jeden takový vyjde zhruba na patnáct tisíc korun a opatřilo si jej 25 věznic. Dalších 19 tak má učinit do konce letošního roku.
Nejznámější přípravy útěků domlouvané mobilním telefonem
S pistolí v ruce přepadl v únoru 2008 Vojtěch Janeček policejní eskortu, která doprovázela vězně Pavla Němečka do sokolovské polikliniky na vyšetření. Podrobnosti útěku si dvojice smluvila zřejmě přes mobilní telefon, který dozorci objevili bezprostředně po úniku v Němečkově cele. Po uprchlíkovi i jeho komplicovi dodnes marně pátrají V listopadu 2005 uprchli z dílny plzeňské věznice Bory Roman Čabrada a Rostislav Roztočil ve speciálně upravené bedně na expedování zboží, v níž se nechali vyvézt za zdi žaláře. Čabrada, který si ještě před tím mobilním telefonem, který koupil od spoluvězně, dohodl odvoz k hranicím, byl po necelém týdnu dopaden ve Francii. Roztočil se dodnes snaží z Německa prokázat svoji nevinu. Opavští kriminalisté obvinili v roce 2002 šestatřicetiletého dozorce místní vazební věznice z toho, že pomáhal dvěma vězňům při přípravě útěku. Během vyšetřování vyšlo najevo, že do cely jednoho z nich přinesl mobilní telefon, za což dostal 10 000 korun.
Tabulka
Počet mobilů odhalených ve vězení
436
263 294 216 318 224
160
2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
