BARCELONA V naší sluneční soustavě jsou nejblíže u Slunce malé kamenné planety. Plynní obři se od něj drží v uctivé vzdálenosti. Vědci se původně domnívali, že jde o univerzální pravidlo platné ve všech planetárních systémech. V posledních letech ale nálezy obřích exoplanet ukázaly, že tomu tak není.
Nyní vědci z londýnské University College vypočítali, že se takové planety mohou bez úhony přiblížit ke svým hvězdám mnohem více, než je Merkur vzdálený od Slunce. Výsledky modelů, které to dokazují, tento týden zveřejnil časopis Nature. Kromě toho je představil jeden z autorů studie Steve Miller během setkání s novináři v Barceloně.
Experti se zaměřili na planetu HD209458b, která obíhá kolem hvězdy v souhvězdí Paegase, ve vzdálenosti asi 150 světelných let od Země. Planeta se podobá Jupiteru a její hvězda má obdobné vlastnosti jako naše Slunce. Ale je u něho mnohem blíž, pouhých sedm milionů km (Merkur dělí od Slunce 58 milionů km).
„Do určité vzdálenosti od hvězdy je vodíková atmosféra planety stabilní a dosahuje jen asi deseti procent poloměru planety. Pak se ale najednou nafoukne jako balón a zvětší se na dvojnásobek až trojnásobek poloměru planety. Vodík se začne vypařovat,“ popisuje Steve Miller. Pokud by se Jupiter přiblížil ke Slunci, stalo by se s ním to samé.
Planety se mohou ke Slunci přibližovat postupně. Z jejich atmosféry pomaličku uniká část plynu. To je zpomaluje, takže se jejich dráha spirálovitě zmenšuje. Sluneční záření ohřívá atmosféru, ale ta se zároveň samovolně ochlazuje. Vznikají v ní totiž ionty vodíku H3+, které vyzařují infračervené (tepelné) záření. Fungují tak jako přirozená klimatizace.
„Ale jen do chvíle, kdy je překročena kritická mez. Když se planeta přiblíží na méně než 0,15 astronomických jednotek ke hvězdě, molekuly vodíku se horkem rozpadnou na atomy,“ vysvětluje Steve Miller. Atmosféra se náhle ohřeje a nafoukne se jako míč. Začne se vypařovat, ale to neznamená, že se život planety chýlí ke konci. Tento proces může trvat miliardy let.
Dnes známe přes stovku podobných exoplanet, které jsou ke svým hvězdám blíž, než Země Slunci. Je pravděpodobné, že je čeká podobný vývoj jako HD209458b. „My máme štěstí, že je Jupiter tak daleko. Kdyby se přiblížil ke Slunci, 'odkopl' by ostatní planety včetně Země daleko do vesmíru,“ uzavírá Steve Miller.
O autorovi| EVA VLČKOVÁ, (od zvláštní zpravodajky LN ve Španělsku)
