Poslanecká sněmovna už od 26. ledna zažívá intenzivní předvolební souboj mezi hlavními stranickými šiky – oranžovými a modrými. Bez výhledu na obrat. Překvapivě mu aktivně sekundují i zástupci menších politických stran, kteří tím nepřímo napomáhají umocňovat dojem předvolební duality.
Přízemní přetlačovaná V lednu nastartovaný cyklus sněmovních jednání měl zpočátku svoji logiku. Upevnil morálku a odhodlanost v politických stranách, sjednotil pozice, oživil program a krátkodobou vizi. Pravda, za cenu tahanic a slovní přetlačované, která však mohla gradovat v další parlamentní jednání. Nestalo se tak a tady začíná problém současného sněmovního počínání. Veřejnost sice byla zaktivizována, začala si uvědomovat, že se blíží důležité volby, v nichž se bude rozhodovat o povaze státu a kvalitě veřejných služeb. Postupem času se však střet stranických šiků vyprázdnil, bojovníci se unavili a už několik týdnů se vede pouze prázdný poziční boj, přízemní přetlačovaná. Stejnou cestou si prošly i jiné evropské země s výraznou rolí parlamentu, ať to byla Velká Británie, Francie, Španělsko či Itálie. Všude se však potvrdilo jediné. Jde sice o účinnou taktiku, jak zahájit volební soutěž, jak náležitě dát o sobě vědět, že kandiduji s vybranými prioritami. Parlamentní vřava se však nesmí stát samoúčelem a nekonečnou bezvýchodnou tahanicí. V tu chvíli již nervózní společnost se jen utvrdí ve svém skepticismu a opevní se ve svých pozicích – stranických, či naopak nevolebních a odmítavých. Přenesme to na českou realitu. Jsme občany země, kde se od roku 2006 vede permanentní kampaň, parlament průběžně zažívá zákopovou válku a na politické scéně se zde setrvale pohrdá slovy kompromis a nadstranický zájem společnosti. Nemluvě o nepromyšleném pádu vlády, instalování vlády, ke které se nyní většina jejich rodičů nezná a odmítá s ní konstruktivně spolupracovat.
Výsledkem je utvrzení dosavadních nálad – pevná jádra voličů a stranických fandů se ještě více upevní a zmobilizují, naopak nevyhranění propadnou ještě hlubší dezorientaci a nevoliči si o to víc budou hýčkat pocit oprávněné skepse a protestu. Největším poraženým těchto nálad je Poslanecká sněmovna a její pověst.
Přitažlivé, ale ošidné Kampaňování z poslaneckých lavic před zraky médií je sice levné a přitažlivé, avšak dlouhodobě ošidné. Za chvíli se totiž beze změny scénáře přenese do ulic a do světla reflektorů předvolebních studií. Tím se však maže rozdíl mezi vládnutím, odpovědností výkonu funkce a přetahováním za jakoukoliv cenu o voličův hlas. Zatím se ukazuje, že získávat na této bojové náladě mohou představitelé menších stran a jejich mimoparlamentní vyzyvatelé. Druhým mohutným táborem, jehož řady posilují, jsou odhodlaní nevoliči. Otázkou je, zda právě toto si přáli straničtí stratégové, když v lednu zaveleli na zteč v poslaneckých lavicích.
O autorovi| JAN KUBÁČEK, politolog
