Příští pátek – 25. června – uplyne sto deset let od narození architekta, malíře a designéra Ladislava Žáka (* 1900 v Praze, + 1973 rovněž v Praze). Je autorem pouhých šesti rodinných domů, přesto je právem řazen k nejvýznamnějším tvůrcům české meziválečné avantgardní architektury. Počet realizovaných položek skutečně není v architektuře rozhodující! To nejlepší, co na Babě vzniklo Žák začínal jako malíř: studoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Karla Krattnera. Poté se věnoval pedagogické práci – po léta učil kreslení na středních školách. Zaujala ho však také architektura a její vztah k přírodě.
Absolvoval proto rovněž speciálku na Škole architektury pražské AVU u profesora Josefa Gočára. Během studií byl na stipendijním pobytu ve Francii, po škole se v roce 1927 vypravil do Německa a Holandska, což byla tehdy takřka povinná pouť pro mladé funkcionalisty, kteří obdivovali Le Corbusiera, německý Bauhaus i holandský racionalismus.
V letech 1931–1932 se Žák aktivně zúčastnil výstavby vzorové kolonie funkcionalistických vil, iniciované Svazem československého díla na pražské Babě. Mladý projektant pro tuto akci, která vycházela z obdobného konceptu ve Stuttgartu z roku 1927, navrhl tři domy. Všechny patří k tomu nejlepšímu, co na Babě vzniklo.
Rodinný dům dr. Karla Heraina v ulici Na Babě 3 je drobná, ale velmi elegantní stavba s motivem zaobleného nároží. Zaorálkova vila v ulici Na Ostrohu 54 měla z kubusu stavby vybíhající sluneční terasy (ty byly v sedmdesátých letech velmi necitlivě přestavěny a dům dostal nevkusnou břízolitovou zelenou omítku místo původní bílé vápenné). Mistrovským dílem je i Čeňkův dům v téže ulici (číslo 51) – opět bílý kubus s plochou střechou, okenními pásy na jižní fasádě do zahrady a kontrastním asketickým uličním průčelím, v němž je jen malé kruhové okénko.
Žák navrhoval i interiéry některých dalších vil, například domu známého designéra Ladislava Sutnara, projektoval nábytek z ohýbaných ocelových trubek a věnoval se i jinému svému oblíbenému tématu – projektu romantických zahrad, které vytvářejí účinný kontrast k bílé „nautické“ architektuře této kolonie.
Kromě tří domů pro Babu projektoval Žák ve třicátých letech další tři, tentokrát o něco větší vily, šité na míru jejich prominentním majitelům. I ty patří ke zlatému fondu evropského funkcionalismu.
Funkcionalistické parníky Mezi stavebníky patřil letecký konstruktér firmy Avia dr. Ing. Miroslav Hain, jemuž architekt navrhl vilu v horní části Vysočan, v ulici Na Vysočanských vinicích 31. I zde Žák použil všechny typické atributy funkcionalistické architektury – volný půdorys, který umožňovala skeletová konstrukce, rozlehlé obývací pokoje propojené se slunečními terasami na odvážně vyložených konzolách, „kajutové“ ložnice, okenní pásy, rampová schodiště. A na střeše jako akcent dokonce kapitánský můstek, z něhož majitel – jak je patrné na dobové fotografii – salutoval pilotům přelétajících strojů z továrny Avia, kteří startovali z nedalekého letňanského letiště.
Další vila byla určena známému režisérovi Martinu „Macu“ Fričovi. Vznikla na prudkém svahu v ulici Na Lysinách 9 v Hodkovičkách na tehdejším okraji Prahy. Obytný pokoj umístil architekt do patra, zatímco kajutové ložnice jsou v přízemí. V patře navazovala na obývací prostor prosklená zimní zahrada a samozřejmě nezbytná terasa ve dvou úrovních s krásným výhledem do krajiny. Zchátralému domu hrozila ještě nedávno demolice, naštěstí byl nakonec opraven, včetně části původního zařízení architekta Josefa Hesouna.
Podobně noblesní architekturou je i třetí dům, jejž Žák navrhl filmové hvězdě Lídě Baarové (vlastním jménem se jmenovala méně efektně: Ludmila Babková) a jejím rodičům. Dům v Neherovské ulici 8 na Hanspaulce byl nedávno citlivě restaurován architektem Ladislavem Lábusem. I tento funkcionalistický „parník“ má terasy, balkony i lodžie, opět jde o důmyslně komponovaný stroj na bydlení ponořený do zeleně.
Kromě jednoho víkendového domku už Žák provedl jen adaptaci secesního činžáku v Korunovační 28 v Praze-Bubenči, v němž sám bydlel. Věnoval se pak především urbanismu. Zasvětil mu řadu studií a nakonec i rozsáhlou práci Obytná krajina, která vyšla s úvodní statí Karla Teigeho v roce 1947. Žák se domníval, že je potřeba klást velký důraz na citlivou kultivaci krajiny, byl vlastně předchůdcem dnešní „zelené“ či ekologické architektury. Navrhoval dokonce ukrýt moderní města včetně průmyslových závodů v maximální možné míře pod zem. Věřil, že nová poválečná výstavba by se měla vydat touto cestou, a nadšeně svůj environmentalismus propagoval. Tohle si strana nepřeje Čteme-li Obytnou krajinu dnes, připadá nám mnohé v textu naivní a nereálné, ale některé nápady – zejména energetické úspory nakrytím staveb zeminou – špatné nebyly a dnes se běžně používají.
V očekávání kladného přijetí se však Žák – sám komunista – přepočítal. Jeho teorie naprosto nevyhovovaly tehdejším kulturtrégrům, kteří chtěli naopak dle sovětského vzoru vytvořit plně industrializovanou krajinu s moderními dominantami: továrnami s dýmajícími komíny, věžemi důlních šachet, stožáry vysokého napětí a obřími válci zemědělských sil. Proto se architekt Žák dostal pod soustředěnou palbu kritiky a útočili na něj – jak je u nás bohužel obvyklé – i jeho někdejší spolužáci a přátelé. Po nechutné kampani se zdrcený architekt nakonec stáhl do pozadí a věnoval se pouze pedagogické práci. Přednášel až do své smrti urbanismus na své alma mater, pražské Akademii výtvarných umění.
Přesto krátce po druhé světové válce vytvořil ještě jeden skvělý, i když bohužel nikdy nedokončený koncept. Vyhrál soutěž na řešení pietního území v Ležákách – obci, kterou vypálili nacisté dne 24. června 1942. Na místě zničených domů vztyčil architekt kamenné stély s prořezanými kříži. Prostý symbol působí dodnes v krajině mimořádně silným dojmem.
***
Žák navrhoval i interiéry některých dalších vil, například domu známého designéra Ladislava Sutnara, projektoval nábytek z ohýbaných ocelových trubek a věnoval se projektu romantických zahrad
O autorovi| Zdeněk Lukeš, historik a architekt
