Obecně převládající náladě navzdory se hlavní světové akciové indexy dostaly na hladiny, kde byly naposledy před dvěma lety. Tedy v době, kdy ještě banka Lehman Brothers existovala a slovní spojení „kvantitativní uvolňování“ bylo vyhrazeno pro moudré debaty ekonomů spíše než pro každodenní publikaci v novinách. Nabízí se tedy otázka, co se za poslední dva roky změnilo a proč tomu tak je. Prvním faktorem je očistný vliv jakékoliv krize. Firmy propustily nepotřebné nebo neefektivně využité zaměstnance, racionalizovaly procesy a mnohdy z celé patálie vyšly silnější. Neplatí to sice pro všechny – některé byly alibisticky prohlášeny za „příliš velké na bankrot“ a byla jim poskytnuta pomoc –, přesto šlo celkově o nepochybně pozitivní proces. Druhý a z pohledu trhů dominantnější faktor byla a stále je velmi liberální měnová politika, reprezentovaná zejména rekordně nízkou úrovní úrokových sazeb, podpořená programem odkupu státních dluhopisů ze strany některých centrálních bank. Zejména ve druhé polovině roku 2009 šlo o faktor, jehož význam mnoho investorů podcenilo. Kromě jiného nepochybně proto, že s tak masivní podporou ekonomiky – s výjimkou Japonska – mělo jen velmi málo investorů zkušenost. Posledním faktorem byla a je situace, kdy investice na akciovém a komoditním trhu ve své podstatě představuje jedinou relativně výnosnou alternativu. Termínová depozita vynášejí jen minimálně, dluhopisy jsou na tom podobně a v mnoha ohledech navíc nesou zvýšené kreditní riziko. Akcie kvalitních společností, které navíc prošly v posledních dvou letech očistnou katarzí, se tak nakonec jeví jako vcelku dobrá investice.
O autorovi| PETR ŽABŽA, senior makléř Patria Direct
