Komu poskytnout vakcínu ze státního a „zachránit“ jej před prasečí chřipkou? Má-li k distribuci půl milionu vakcín klíč stát, je logické, že se budou udržovat především funkční struktury státu plus zdravotníci.
Naštěstí není vakcína otázkou bytí a nebytí, neboť ji lze zakoupit a prasečí chřipka nevykazuje stoprocentní úmrtnost. Vposledku pak není nikdo schopen zaručit účinnost vakcíny. Proto nesledujeme žádné osudové dilema.
V téhle situaci se asi můžeme ptát, zda těch půl milionu není příliš. Proti obyčejné chřipce se žádné válečné tažení nevede, a přitom zahubí ročně mnohem víc lidí než ta prasečí. Kdybychom pravidla, která uplatňujeme vůči potenciálním zdravotním rizikům, aplikovali například ve sféře veřejných financí, topil by se stát i obce v penězích. My si ale raději zaplatíme zdravotní iluzi.
