Ve skutečnosti jsme měli na výběr ze dvou rolí: šedivé myši, nebo gumáci z Východu. My jsme se tomu však překvapivě vymkli. Ptáte se, kdo jsou Češi? Prostě ti, kdo se umí věcem smát.
Kdo je chytrý, ten se směje Můj dobrý známý, slovenský kunsthistorik a televizní producent, pronesl úvahu nad Švejkem. Podle něj ta kniha není vůbec k smíchu. Švejk je prý tragédie. Příklad člověka, který se všemu posmívá, nic nedokázal, nic nevybudoval. Se švejky se nikam nedostaneme, pravil. Ví bůh, jak moc tu knihu vlastně četl.
Jasně, Švejk je malý člověk ve velkém světě. Jenže i když jste malí, máte na výběr: Můžete se tím užírat. Můžete si hrát na velké a působit směšně. Anebo se můžete smát celé té komedii kolem sebe. Protože když se smějete, znamená to, že jste inteligentní. Smysl pro humor je základní složkou inteligence.
Očekával někdo od Čechů, že vyřeší konflikt mezi Izraelem a Araby? Že vytáhnou z klobouku recept na hospodářskou recesi? Nebo snad že zformulují překvapivou společnou evropskou identitu? Kdepak. Ti hloupější od nás nejspíš čekali roli východních buránků: Všechny nervózně už zdaleka zdravit, třesoucí se trémou odříkat naučený proslov. No vida je -mysleli jsme, že přijdou bosí a budou mluvit jen rusky, ale přece jen se to zvládlo.
Anebo jsme měli být šedivé myši. Méně je někdy lépe než více. Hlavně ať to nezkazíme! Na všechno se zeptat raději dvakrát. S více či méně diskrétní pomocí a za blahosklonného přihlížení bychom předsednictví nějak překoktali a se zdvořilým potleskem si zase šli sednou na místo.
Vždyť je to bizarní cirkus Tak nebo onak, neposloužili bychom si. Černého plastika v Bruselu však bude po celou dobu předsednictví hlásat: Češi mají smysl pro humor a jsou chytří, protože se jedná o chytrý humor.
Pomoci by to mohlo i nám. Už jsme se totiž nějak přestali smát. Tváříme se už hezkých pár let, jako by nám někdo sežral dobrou náladu. Pořád se píše o krizi. Česká soda zmizela z ČT, Ester Kočičková z rozhlasu. Děsíme se, že nás poškozuje prezident svými úvahami. Rozhořčujeme se nad Čunkem. Bojíme se Kočky. Varujeme se nástupu Paroubka. Chceme zakázat komunisty.
A přitom to všechno je přece tak bizarní cirkus, že se tomu můžeme smát každý den! Můžeme se smát i sami sobě, kam jsme to dopracovali, že dvacet let po revoluci je tu stejně hloupý systém, jaký byl před ní. Kdo chce být úspěšný, už nemusí mít rudou knížku, ale musí trávit dvanáct hodin v práci - to je přece pokrok! Vychází spousta knížek, ale když jsem si včera pustil televizi, tak tam během jedné detektivky třikrát v reklamě ta samá diva s pusou od ucha k uchu hypnoticky opakovala „Jsem vaše Lučina“ -to je obrovský progres!
Smějme se všemu a přestaneme se tak nervovat. David Černý zkrátka není šašek, ale chytrý Enšpígl. A prezident by mu měl udělit státní cenu.
O autorovi| Jakub Horák, producent
