Svět snížil laťku Srbsku. Už netrvá na tom, aby si Bělehrad zasloužil přijetí do Evropy vydáním válečného arcilotra Mladiče, zato před mezinárodním soudem v Haagu běží proces s pouhým lídrem Srbské radikální strany Šešeljem. Jako by si „ti nahoře“ říkali, že i když nedosáhnou na „řezníky“, podají si alespoň jejich davové mágy.
V každém krveprolití se vyskytnou „řezníci“ typu Ratka Mladiče, šílenci typu Radovana Karadžiče i politické talenty typu Vojislava Šešelje. Jak ale po válce? Na prvních místech zatykačů jsou pochopitelně „řezníci“, ale jen málo jich bývá potrestáno. Proč Srbsko nevydalo Mladiče a Karadžiče? Protože zmizeli někam do třetího světa? Protože se dobře skrývají někde doma mezi hrstkou věrných? Nebo Bělehradu schází vůle? Přesnou odpověď nikdo nezná, ale sama EU uznala, že nasadila příliš vysokou laťku.
Šešelj, to je jiná káva. Šešeljové jsou zastupitelní, recyklovatelní a najdeme je v každé zemi, zvláště postkomunistické. Smějeme se, když Ján Slota posílá tanky na Budapešť? Jsme hloupí. Vždyť rozdíl mezi Slotou a Šešeljem je jen v tom, že lídr slovenských nacionalistů nedostal příležitost. Proto teď sedí v bratislavském parlamentu, zatímco Šešelj u soudu v Haagu.
Čtěte „Haag soudí autora...“ na str. 9
