Dnes Západ vyváží technologie, ale jak to bude dál, když ho to zoufale nebaví?
Vúterý vyšla v příloze Lidových novin Akademie fascinující série grafů. Porovnávaly se v ní reakce patnáctiletých školáků z mnoha evropských zemí na otázky: Ve škole mám raději přírodovědné předměty než ty ostatní, Chtěl/a bych se stát vědcem/vědkyní a Chtěl/a bych získat zaměstnání v oblasti technologií. Lze z nich vyčíst lecjaké zajímavé informace. Například že v německy mluvících zemích je obliba přírodovědných předmětů (ne však už touha věnovat se vědě či technologiím) nápadně vyšší, přičemž si nelze nevzpomenout na trvající sílu německého výrobního sektoru.
Na grafech je ovšem nejzajímavější něco úplně jiného. Souhlasné odpovědi ze všech evropských zemí se drží v dosti úzkém pásmu mezi 20 a 40 procenty. Autoři studie k nim přidali výsledky z několika rozvojových zemí. Vedle nich všechny vnitroevropské rozdíly rázem blednou – dávají totiž přednost vědě a technice až z 90 procent. Školáci z některých uvedených zemí si o takové kariéře můžou nechat jen zdát, ale v takové Indii či Malajsii pro mnohé z nich nemusí dnes být studium techniky jen předmětem planého snění, nýbrž se může zhmotnit v budoucí vzdělanostní struktuře těchto rychle se rozvíjejících zemí. Obracejte si to, jak chcete, berte v úvahu větší celkový podíl vysokoškoláků v Evropě či vyšší kvalitu zdejších univerzit, závěru, že technologická a vědecká převaha Západu končí, těžko uniknete.
Varovná znamení ho totiž potvrzují již dnes. V Německu zjistili, že nemají dost technického personálu ani na to, aby mohli jadernou energetiku spořádaně demontovat, natož aby mohli případně své rozhodnutí o jejím opuštění přehodnotit. Lidé jako prezident Svazu průmyslu a bývalý šéf ČEZ Jaroslav Míl varují, že nejen u nás, ale v celé Evropě se vytrácí personál schopný vyprojektovat a postavit elektrárnu natolik, že nám nezbude než se obrátit na Číňany.
Téma znepokojených diskusí V Evropě i u nás začíná být tato tendence předmětem znepokojených diskusí. Ne že by se nedalo nic dělat, ale politika může tento stav věcí měnit jen okrajově. Souvisí s tím, jak jsou dnešní západní společnosti nastavené. Technické kariéry v nich totiž ztrácejí pozice způsobem, který se vymyká ekonomické racionalitě.
Podle nedávného průzkumu se chce 60 procent mladých Španělů stát státními úředníky, touha mladých Francouzů po životě v byrokracii je ještě o 10 procent vyšší. A to se jedná o racionálně uvažující, jistotu hledající jedince – ty romantičtěji a intelektuálněji založení jdou studovat genderová či filmová studia a pak se díky dokonalému sociálnímu systému zařadí do pověstné vrstvy věčných studentů, kteří nikdy v životě nepracovali. Průměrná míra nezaměstnanosti absolventů francouzských polytechnik (praktičtěji zaměřených vyšších škol), je 9 procent, méně než 12 procent u absolventů univerzit. A absolventů polytechnik s technickou specializací je bez místa dokonce jen 5 procent. Může za to tedy štědrý sociální systém? To by pak neměli problémy v USA, kde je flákání o hodně namáhavější. Přesto se tamní technologické firmy už dávno neobejdou bez zahraničních inženýrů. V roce 2005 na amerických univerzitách získali 43 procent udělených vysokoškolských titulů v technických a přírodovědných oborech cizinci (postgraduálních titulů dokonce 59 procent). Američany tahle místa netáhnou. Jdou raději studovat práva, byznys, marketing, medicínu. Všechno obory, jejichž metody a výsledky jsou subjektivnější a méně podléhající rigorózním objektivním pravidlům, u nichž je prezentace stejně důležitá jako substance, anebo se aspoň (v případě medicíny) zabývají lidmi.
Chudší země naproti tomu připomínají mládí naší moderní civilizace, dobu, kdy byli celebritami inženýři jako Brunel nebo Eiffel. Nimrat se v lidské psýché je netáhne, chtějí krotit a využívat přírodu, zatímco my jsme si na materiální zabezpečení a technický pokrok zvykli jako na samozřejmost nevyžadující zvláštní zájem. Anebo v tom lze vidět paralelu buržoazních dynastií – patriarcha vydělá peníze a pošle syna studovat nějaký praktický obor, aby mohl převzít firmu. Jeho děti ale už o rodinné impérium nemají zájem, jdou studovat psychologii, aby porozuměli svým neurózám a mohli o nich psát eseje.
Co to pro naši západní civilizaci může znamenat? Z ekonomického hlediska se v podstatě jedná o to, jak obstojí výrok někdejšího ekonomického poradce prezidenta Bushe staršího Michaela Boskina, že je jedno, jestli země vyrábí počítačové chipy nebo bramborové chipsy. Prestiž nejziskovějšího exportního sektoru Západu – bankovnictví – získala v hospodářské krizi těžkou ránu. Za co si dovezeme indické inženýry, až globální zákaznictvo zjistí, že stejný šunt prodávají i západní právníci, filmaři či módní návrháři? Možná se pak ukáže, že rozhodnutí zrušit povinnou maturitu z matematiky jen proto, že hodně lidí nebaví, byla chyba, která se nedá okecat.
***
Lidi na Západě technické studium netáhne. Jdou raději studovat práva nebo marketing, jejichž metody jsou subjektivnější a méně podléhající rigorózním objektivním pravidlům.
O autorovi| MARTIN WEISS, e-mail: martin.weiss@lidovky.cz komentátor LN
