Od Václava Havla k Mirku Topolánkovi

* LN Představte si, že jsem čtyřiadvacetiletý absolvent politologie a přišel jsem za vámi pro radu. Chci se do jednatřiceti stát hlavním poradcem premiéra. Jak to udělat?

No, kdyby vám bylo dvacet čtyři a byl jste jenom absolventem politologie, tak by to byla cesta poměrně složitá. Já jsem začal na své kariéře pracovat už v devatenácti. Už jako student gymnázia jsem spolupracoval s tehdejšími politiky, zejména z ODA, a v devatenácti letech jsem nastoupil do prezidentské kanceláře.

* LN Takže žádnou praktickou radu nedostanu?

Těžko se to dá popsat ve standardních milnících kariéry, protože já se politice věnuji na to, že je mi relativně málo let, už strašně dlouho. A samozřejmě do mé kariéry zasáhla souhra náhod, okolností, osudu a štěstí.

Dá se říci, že jsem se s tím narodil. Hodně mě k politice vedl také můj otec, který má podobné názory a spolu jsme už odmalička diskutovali o věcech veřejných. Doma v Brně byla tehdy Svobodná Evropa hodně rušená, ale na chalupě na Vysočině jsme ji poslouchali pořád a já jsem v té politice, dá se říct, vyrůstal.

* LN Bylo proto rozhodnutí jít studovat politologii jasnou volbou, nebo jste měl i jiné zájmy?

Byla to naprosto jasná volba. Já jsem si v patnácti letech přečetl v novinách, že v Praze na Univerzitě Karlově vzniká Fakulta sociálních věd, která má vychovávat budoucí diplomaty, novináře, politiky. Poprvé se tam otevíraly obory, které v té době v Československu nebyly, a já a já jsem si řekl, to je škola, na kterou půjdu.

* LN Už jste říkal, že hned v prvním ročníku jste začal pracovat coby stážista v kanceláři prezidenta Havla. Jak jste se dostal do jeho týmu?

Byla to shoda okolností. Já jsem v té době Václava Havla nesmírně obdivoval, bylo mým snem pracovat u něj. Na fakultě jsem potkal spolužáka, který měl podobné zájmy jako já a ten se přes svoje kontakty dostal k Ivanu Medkovi, který tehdy vedl odbor vnitřní politiky. Ivan Medek si na nás našel čas, promluvil si s námi a usoudil, že náš zájem je opravdový a že bychom zřejmě mohli být v jeho odboru k něčemu platní.

* LN Kdo byl tím vaším spolužákem s dobrými kontakty?

Jan Novák. Dnes je vedoucím úřadu vlády.

* LN V jednom z rozhovorů jste řekl, že vás práce na Hradě, politika jako celek i Václav Havel osobně zklamali. V čem přesně?

V devatenácti letech má každý člověk spoustu ideálů, všechno vidí ještě napůl dětskýma očima, ale reálný svět je samozřejmě jiný. Zřejmě bych byl zklamán, ať bych dělal cokoli v jakémkoli oboru. Nicméně poznal jsem, jak politika funguje, jak fungoval tým Václava Havla a tohle fungování se neshodovalo s mými představami o politice.

* LN Z Hradu jste po třech letech odešel a po tom, co říkáte, bych očekával, že s politikou už nebudete chtít mít nic společného. Proč se jí tedy stále věnujete?

Já jsem si také po odchodu z Hradu řekl, že s reálnou politikou jako zaměstnáním už nechci mít nic společného. Hledal jsem proto něco blízkého, a protože oblast public relations je podle mě velmi podobná politice, začal jsem se PR věnovat. Napřed jako zaměstnanec jedné agentury a posléze jsem si založil agenturu vlastní.

* LN Přesto jste se ale do politiky znovu vrátil. Proč, když se vám v oblasti public relations dařilo?

Já nemám pocit, že bych byl v politice. Jsem u ní, jsem v její blízkosti, možná jsem za ní, ale ani v době, kdy jsem pracoval jako stážista na Hradě, ani teď nemám pocit, že pracuji přímo v politice.

* LN Nejste sice zvolený politik, ale jste ředitelem sekce předsedy vlády, jste veřejně známá osoba nerozlučně spojená s politikou a jednou politickou stranou...

Ano. To, že teď spolu sedíme na úřadu vlády a děláme rozhovor, je výsledkem toho, že jsem začal pracovat pro Mirka Topolánka a to byla cesta k tomu návratu.

* LN Říká se, že u Mirka Topolánka požíváte mimořádné důvěry. Čím jste si ji získal?

Vznikala dlouhá léta, zpočátku samozřejmě nebyla velká ani z jedné strany. Postupně jsme začali spolupracovat úžeji a úžeji a prošli jsme spolu situace, které jsou nenahraditelné. Některé z nich měly existenciální povahu a v takových chvílích vzniká důvěra, která je pak v běžném životě neochvějná. Protože když projdete takovým zásadním obdobím, v němž se ukazují charaktery. tak samozřejmě pak vznikne silné pouto.

* LN Kdy jste se poprvé potkali?

Bylo to tuším v roce 1999 a zase to byla náhoda. Já jsem se dozvěděl, že existuje senátor Mirek Topolánek a hledá někoho, kdo by mu pomohl v oblasti komunikace. Mě to zaujalo, a protože jsem byl už trochu unavený z komerčních klientů, pojal jsem to jako výzvu. Mirek Topolánek byl tehdy jeden z mnoha, takových politiků, jako je on, byly desítky. Samozřejmě dostat se dnes k premiéru Topolánkovi by pro mě bylo mnohem těžší, než tomu bylo tehdy.

* LN Proč vás vlastně Mirek Topolánek platí? Co umíte, co prodáváte? V čem si myslíte, že jste dobrý?

PR je svým způsobem obchod s myšlenkami, iluzemi, nápady, projekty. Není to nic hmatatelného. A politika je na tom podobně. Mě vždycky bavilo o těch věcech přemýšlet, hledat cesty, jak prosazovat produkty firmy v komerční oblasti, v politice zase, jak prosazovat názory či osobu toho politika.

* LN To je ale hodně abstraktní. Nemáte pocit, že jste jen obchodník „s teplou vodou“?

To se o téhle branži často říká a spousta lidí si to myslí. On je to sice obchod s iluzemi, ale na konci těch nápadů jsou peníze. Tedy zisk nebo ztráta. A firmy si nenajímají PR agentury proto, aby utrácely peníze, ale proto, aby zvyšovaly svůj zisk. Aby lépe prodávaly, aby byly lépe vnímány. Na konci je vždycky čára a účetní, který řekne, jestli se ta aktivita rentuje.

* LNA v politice se ten zisk přepočítává na voličskou přízeň?

Určitě. V politice tím ziskem jsou hlasy ve volbách, popularita politika.

* LN Dokázal byste jako PR konzultant pracovat pro jakoukoli politickou stranu?

Nedokázal. Já bych nepracoval pro levicové strany.

* LN Proč, když výsledek a metody jsou stejné?

Když pracujete pro komerční firmu, tak najít porozumění a pochopit produkt, který pomáháte prodávat, není příliš složité. To není věc, která by se vám mohla příčit, pokud tedy zrovna nejste odpůrcem zabíjení zvířat a neděláte pro výrobce kožichů. V té politice je kromě iluzí a nápadů důležitá i ideologie. Každý člověk má nějaký světonázor, někde politicky stojí a je to dost osobní věc. Existují agentury v Čechách i ve světě, které dokážou pracovat pro jakoukoliv stranu, ale já to mám prostě jinak.

* LN Jistě znáte scénku z Šíleně smutné princezny, kde královští rádci spolu kuli pikle. Vy jste s Jaroslavem Tvrdíkem byli dva hlavní vyjednavači povolebních summitů Paroubek - Topolánek. Jak jste spolu kuli pikle?

Pikle jsme moc nekuli, protože ta jednání spolu vedli předsedové obou stran a my jsme domlouvali jen jejich rámec. Ale máte pravdu, že jsem si na tu pohádku během těchto schůzek také vzpomněl, protože schůzky probíhaly mimo jiné na zámku v Kolodějích, takže i to prostředí by tomu odpovídalo.

* LN Takzvané šedé eminence mají prý větší vliv než politici. Kolik vašich kolegů dělá politiku pro své přesvědčení a kolik z nich sleduje jen vlastní prospěch?

To je hodně složitá otázka. Já si myslím, že ta ideologie je tam vždycky zastoupená. Přistupovat k této práci jenom z obchodního hlediska a s cynismem samozřejmě jde, ale často se s tím nesetkávám.

Myslím, že vliv šedých eminencí je do značné míry mýtus. Nikdo nemůže fungovat sám a každý potřebuje lidi, kteří mu pomáhají s odbornými, technickými či organizačními věcmi. Ti lidé mají vliv daný tím, že jsou tomu politikovi blízko, ale skutečnou moc, ten prst na páčce, kterou posune věci nějakým směrem, má jedině politik.

* LN Nejste zbytečně skromný?

Nemůžu mluvit za ostatní, ale z vlastní zkušenosti vím, že je mi přisuzována spousta skutků Mirka Topolánka, na nichž jsem se nepodílel.

* LN Nějaký vliv přece mít musíte. Zkuste mi dát nějaký konkrétní příklad toho, co ještě můžete a co už nemůžete ovlivnit.

Můžete ovlivnit to, co vám daný politik umožní ovlivnit. Když vám naslouchá a věří, tak máte samozřejmě docela velký vliv, vždycky ale právo veta zůstává politikovi, a pokud má opačný názor, tak vás sice vyslechne, ale stejně si to udělá po svém.

* LN Mirek Topolánek říká, že vás opakovaně musí přemlouvat, abyste pro něj pracoval. Proč?

Nejsem politik, a přesto jsem veřejná osoba, navíc dost démonizovaná. Já bych byl radši, kdyby nikdo nevěděl, že nějaký Marek Dalík existuje, a mohl jsem si dělat práci, která mě baví. Když zažijete kauzu Kořistka, půl roku nemůžete spát, je to dost těžké. Někdy mám opravdu chuť se na to vykašlat.

* LN Jaký je váš pracovně-právní vztah k panu Topolánkovi?

Když ještě nebyl předsedou ODS, tak nebyl de iure žádný, protože jsem pro něj pracoval zadarmo. Když se stal předsedou, tak jsem napřed některé služby fakturoval ODS na svůj živnostenský list, pak jsem byl zaměstnancem ODS. Teď bych se měl stát zaměstnancem úřadu vlády.

* LN Kromě toho, že jste předsedou představenstva své PR firmy, máte také tři živnostenské listy, mimo jiné na zprostředkování obchodu. Jaké zprostředkováváte obchody?

Já jsem tento živnostenský list nikdy nevyužil. Abych se slušně uživil, tak kromě vedení své firmy pracuji ještě na živnosťák jako poradce v oblasti reklamy a marketingu. Moje příjmy jsou tedy tři: moje společnost New Deal Communications, dosud ODS a nově úřad vlády a živnosťák.

* LN Kolik hodin denně pracujete?

Mně soukromý život s pracovním už dávno splynul. Takže nedokážu říct, jestli ještě pracuji, nebo už je to soukromý život. Pracuji ve dne, v noci, o víkendech, o svátcích. Když to sečtu, pracuji víc než pět dní v týdnu, určitě deset dvanáct hodin denně.

* LN Jak si svůj pracovní čas organizujete? Kolik času vám zaberou schůzky s lidmi, kolik administrativa?

Já jsem povahou člověk, který se soustředí na komunikaci s lidmi, takže se snažím administrativu nechávat někomu jinému. Vyřizování korespondence a dalších papírů mi zabere v průměru hodinu denně a zbytek jsou schůzky s lidmi.

* LN Váš tým tvoří přibližně deset lidí. Tihle lidé s vámi spolupracují už dlouho, nebo jste si je vybíral na úřad vlády nově?

Jsou to lidi, které jsme potkávali s panem předsedou Topolánkem tak, jak jsme šli cestou života. Jsou tady lidi, kteří byli v mojí firmě, jsou tu lidé, kteří pracovali v hlavní kanceláři ODS, na volební kampani. Jak jdete životem, tak potkáváte lidi a ti, jimž začnete věřit, se snažíte brát s sebou dál.