K lékařskému protestu se staví velmi střízlivě i David Rath, který jinak nevynechá jedinou příležitost, kdy si může kopnout do vládní koalice. Přitom je stínovým ministrem zdravotnictví a podobná příležitost se nemusí hned tak opakovat. Středočeský hejtman se nechal slyšet, že výpovědi jsou hazard, protože by někteří lékaři mohli zůstat bez práce. Situaci ve středních Čechách hodnotí jako nijak zdrcující. „Ve finále mohou být výpovědi pro některá oddělení přínosné.“ Co to, došly panu poslanci jedovaté sliny? Nikoli, jen si nechce jako politik sám pod sebou podříznout větev. Je pro něj, stejně jako pro všechny ostatní politiky, naprosto nepřijatelné, aby zdravotní systém řídila nějaká nátlaková skupina. Panu Rathovi je jasné, že pokud by nemocniční lékaři uspěli, politiky zavalí lavina dalších požadavků a zdravotnictví by ji rozhodně nevydrželo. Není v tom žádná státotvornost, jen vědomí politika, že jednou vyhovět platovému diktátu znamená vyhovět vždy. Proč by měl spěchat na barikádu, když se chce jednou resortu ujmout a o pravomoci se nechce dělit.
Citově vyhrocené debaty kolem odchodu části nemocničních lékařů se točí i kolem několika pojmů. Pro mnoho občanů je heslo Náš exodus, váš exitus čistým vydíráním, zvlášť formulují-li lékaři konkrétní a bezodkladné platové požadavky (ani do roku 2012 čekat nechtějí). Chystaná opatření ministerstva označují, správně, jako zastrašování pro změnu protestující.
Natvrdo řečeno, každá stávka a demonstrace musí bolet a heslo zaplať, nebo zemřeš je jednoznačné. Pokud by lékaři nevydírali, o jejich problém by se nikdo nezajímal. Odborář pan Martin Engel tvrdí: „Etický problém je to pro nás pro všechny. My si nebereme pacienty jako rukojmí. My sami jsme pacienty této republiky.“ Znamená to snad, že Česká republika vydírá lékaře? Nesmysl. Pan Engel má vůbec zvláštní názory, třeba následující větou jako by suspendoval svobodu slova: „Tento výrok pana ministra považuji za protiústavní“.
Jak odborářský vůdce Engel, tak šéf lékařské komory Kubek žijí ve světě, kde všechny jejich problémy má vyřešit prostřednictvím politiků stát. Že jsou lékaři svobodnými bytostmi, které dobrovolně vystudovaly medicínu a dobrovolně podepsaly pracovní smlouvu s nemocnicí, jako by vůbec nesouviselo s jejich svobodným rozhodnutím podat výpověď i s rizikem, že neseženou práci. Nic takového, pro dospělého a samostatného člověka samozřejmého, si lékařští odboráři nepřipouštějí.
V kostce se odborářská argumentace dá shrnout následovně: vystudoval jsem medicínu, nyní pracuji v nemocnici, požaduji, abych měl po splnění kvalifikačních podmínek nejméně trojnásobek průměrného platu. Nakolik jsem schopný, výkonný, pracovitý či spolehlivý, to se do platu nemá promítat. Zkrátka - my máme nárok a starat se musí stát. V duchu téhle palogiky: Stěžujte si, milí lékaři, na TGM, on totiž moderní český stát založil.
Pondělí ŠAJTLE Úterý CHLÍVEČEK Středa ARCHIV Čtvrtek POLITICKÝ DIÁŘ Pátek NA(z)PÁTEK Sobota ZKRATY A
Ondřeje Suchana Petra Kamberského Petra Zídka Petra Koláře Dana Hrubého VÝBOJE Ondřeje Štindla
O autorovi| MARTIN ZVĚŘINA, Autorem rubriky dnes výjimečně není Ondřej Štindl komentátor LN
