Příkladem dlouholetého chátrání budovy s památkovou hodnotou je nádraží Vyšehrad. Poté, co byl objekt dvacet let opuštěný, našel loni kupce za 42,5 milionu korun. Majitel záhy nechal zbourat budovu čekárny, za což dostal na jaře od magistrátu stotisícovou pokutu. Ta byla v té době nejvyšší možnou sankcí.
Ministerstvo kultury také nedávno zrušilo památkovou ochranu některých staveb v areálu nádraží Bubny.
Před čtyřmi lety přitom stejné objekty za památku prohlásil týž pracovník ministerstva, který ji nyní na žádost vlastníka zrušil. S budovami se mezitím nic nestalo, důvody pro jejich ochranu podle odborníků Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT (VCPD) trvají.
Ředitel centra Benjamin Fragner je je postojem úřadů zklamán. Podle něj je třeba i tyto stavby chránit - jsou nejen dokladem doby, ale i potenciálem pro rozvoj architektury. Říká, že v zahraničí je mnoho příkladů jejich kvalitního nového využití. Občas se takové objeví i v ČR, častěji se však vlastníci těchto památek zbavují a úřady jim takové rozhodnutí neztěžují. V posledních dnech se také hodně mluví o Masarykově nádraží. Již léta kolují zvěsti o tom, že na pozemky v centru města mají zálusk developeři. Pražští radní počátkem srpna schválili změny územního plánu, aby v areálu mohly vzniknout domy s byty a kancelářemi. Všechny nádražní budovy jsou přitom památkově chráněny, v tamním depu se plánuje zřízení železničního muzea. O osudu „Masaryčky“ ještě rozhodnou Správa železniční dopravní cesty a ministerstvo dopravy.
Změny územního plánu odsouhlasené nyní pražskými radními zakládají také možnost demolovat žižkovské nákladové nádraží ve prospěch nového bulváru, který se líbí zastupitelům Prahy 3. Podle Fragnera budova dokonale naplňuje funkcionalistickou tezi domu-stroje a svým provozním řešením představuje evropský unikát, je zároveň nejdelší budovou Prahy.
***
Z nádraží Bubny udělal před 4 roky památku tentýž úředník, který mu nyní tento status odebral
