Česká divadla uvádějí měsíčně asi čtyřicet premiér. Velkou část produkce tvoří provozní tituly, plytké komedie, vykopávky i nesmysly. Není na tom nic pobuřujícího, jen zlatá vejce nepadají nikde a z nikoho. Pobuřující je ale to, že když se objeví výborná hra domácího autora, divadla se o ni kupodivu neperou, ale spíš připomíná horký brambor, který si všichni přehazují.
Kolikrát jsme už zažili animování a na kolenou prošení mladých autorů, aby proboha něco napsali. A jak byli tito oslavováni, pokud to aspoň zčásti dokázali. Teď je tu hra, autor ji napsal sám „bez držení a postrkování“ a je báječná. Má výpověď, přesah a navrch humor. Co se to tedy děje? Výmluvy a mlžení hned ve dvou důležitých divadlech už jsou na pováženou. To je sakra takový problém vyjít vstříc autorovi a režisérovi? Tím spíš, že autor nemá bůhvíjaké nároky a o režisérovi také není známo, že by byl prudič. Pokud nejsou peníze na technické řešení, to by opravdu nešlo sehnat sponzory? Na takovou událost? Vždyť hra i Václav Havel za to přece stojí. Právem se všichni domnívají, že skutečné příčiny uváznutí jsou jinde. Každá dramaturgie má svaté právo autora odmítnout, tady se ale o něj všichni jakoby přetahují. A přesto se za půl roku k ničemu nedobrali, takže to nakonec vypadá, že ve skutečnosti hru ani nechtějí. Anebo je to jen normální český bordel?
Čtěte „Havla možná...“ na str. 18
