Byl jsem komunistický diktátor, a dokud to trvalo, docela mě to bavilo, svěřil se prý jednou bývalý sovětský ministr zahraničí Ševardnadze v USA. Panování Fidela Castra na Kubě zatím trvá, ale líder máximo včera poprvé naznačil, že už ho přestává bavit.
Demokratičtí politici mu musí v skrytu závidět. Jen výjimečně si mohou vybrat, kdy odejdou. Toto privilegium je jinak vyhrazeno monarchům - a pak představitelům údajně nejpokrokovějších států. U většiny demokratických politiků o odchodu rozhodují volby. Ten, kdo je prohraje, odchází pokořen. Ve chvílích porážky ho pravděpodobně budou snímat televizní kamery, všechny jeho chyby budou podrobeny nemilosrdnému hodnocení analytiků. To se to Castrovi udržuje pověst „charismatického vůdce“, když o něm nikdo nesmí říkat, co chce!
Zprávy o Castrovi se v posledních letech podobaly spíš drbům o celebritách než zpravodajství: Je Fidelovo onemocnění vážné? Rozpadá se Michaelovi Jacksonovi obličej? Odstoupí Castro, nebo ne? Je tohle turné Rolling Stones jejich poslední? To bychom chtěli vědět!
Smutné je, že Castro je celebrita i pro některé obyvatele demokratického Západu. A že Kubánci musí pod vládou té celebrity žít.
Čtěte „Nebudu lpět...“ na str. 8
