Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Česko

Odešel novinář a bojovník za lidská práva. Petr Uhl patřil k nejvýznamnějším disidentům

Setkání Petra Uhla a Václava Havla na schůzi Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, (22. dubna 2008) foto: Jan ZátorskýMAFRA

Asi všichni komentátoři se shodnou, že Petr Uhl patřil k nejvýznamnějším disidentům někdejšího Československa. Shodovali se na tom i představitelé komunistického režimu, proto také Petr strávil ve vězení dlouhých devět let (1969–1973 a 1979–1984) – a navíc musel absolvovat nekonečnou řadu výslechů, domovních prohlídek a krátkodobých zadržení.
  20:15

V době disentu

Zemřel bývalý disident, novinář a politik Petr Uhl. Bylo mu 80 let

Petr Uhl byl vzděláním technik, ale věnoval se ze všeho nejvíc boji za lidská práva – a to z levicových, až krajně levicových pozic. Nebyl komunista, Komunistická strana Československa ani KSČM rozhodně nebyly organizace, do nichž by mohl vstoupit, jeho představy vždy zahrnovaly názorovou svobodu, svobodu projevu a obranu lidských práv, a tím se tyto instituce věru nevyznačovaly.

Člen rady české televize Petr Uhl (vlevo), publicista Jan Schneider a další...
Setkání Petra Uhla a Václava Havla na schůzi Výboru na obranu nespravedlivě...

Po sovětské okupaci a studentské stávce v roce 1968 založil Hnutí revoluční mládeže, kvůli jehož aktivitám putoval do vězení na čtyři roky. Podílel se na vzniku Charty 77, sbíral podpisy pod její základní prohlášení, a byl v jejích řadách hodně aktivní. Stýkal se a přátelil s mnoha lidmi, kteří často vůbec nesdíleli jeho levicové přesvědčení. Nešlo mu totiž o sektářské vydělování, ale o cíl, a tím byla svobodná společnost. Proto s ním velice dobře vycházeli i lidé, které by nikdo soudný na levici neřadil, jako třeba Václav Havel nebo Václav Benda.

Jeho činnost v rámci Charty byla stěží docenitelná. V roce 1978 začal vydávat Informace o Chartě 77, samizdatový čtrnáctideník zvaný Infoch, kde vycházely dokumenty Charty 77, nejrůznější otevřené dopisy a informace o dění v sousedních zemích i v Československu. Na první stránce každého z celkem 189 čísel Infochu bylo vždy uvedeno jméno a adresa jeho vydavatele: Petr ctil princip, že chce-li člověk vyvíjet nějakou občanskou aktivitu, má to činit veřejně. Byl to skutečně informační bulletin chartistů i jiných zastánců lidských práv.

Spolu s historikem Janem Tesařem stál u zrodu myšlenky na vznik Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). To byla skupina lidí, která pravidelně uveřejňovala dostupné informace o pronásledování lidí, kteří se nesmířili s obludnou „normalizací“. Sdělení VONS nebyla ideologicky ovlivněná, Výbor se zastával jak chartistů, tak pronásledovaných tajných kněží – ale i lidí, kteří byli pronásledováni třeba za to, že si na oslavu svatby uspořádali nepovolený punkový koncert. Za činnost ve VONS byl uvězněn na pět let.

Ve svobodné zemi

Petr Uhl přispěl velmi výstředním způsobem k mohutné společenské vzpouře, která přišla po potlačení studentské demonstrace 17. listopadu 1989. Uveřejnil totiž v západních médiích informaci o údajné smrti studenta Šmída, která přilila notnou dávku oleje do již tak horoucího společenského rozhořčení. Uveřejnil ji, protože uvěřil Drahomíře Dražské, která si „mrtvého studenta“ zřejmě vymyslela. Jenže ta zpráva zněla důvěryhodně, při brutalitě, s níž v těch dobách policisté postupovali proti demonstrantům, byla jen otázka času, kdy skutečně dojde k nějakému nenapravitelnému neštěstí. Za omyl se Petr při obrovské demonstraci na Letné omluvil.

Byl za Občanské fórum zvolen do Federálního shromáždění a stal se ředitelem ČTK. Ne proto, že byl spřátelen s mnoha mocnými, kteří tehdy rozhodovali, ale proto, že jeho novinářskou zdatnost a zkušenosti uznávali bez rozdílu všichni. A nešlo jen o Informace o Chartě 77, ale také o Východoevropskou informační agenturu, jejíž činnost spojovala disidenty několika zemí tehdejšího sovětského bloku. Petr ctil internacionalismus, podílel se na činnosti Polsko-československé solidarity a byt jeho rodiny byl vyhledávaným místem návštěv z Východu i Západu. Samozřejmě byl odposlouchávaný, ale vždycky se dalo zajít ze čtvrtého patra na půdu, kde odposlech nebyl.

Politicky se angažoval také dva a půl roku jako zmocněnec pro lidská práva, ale novinařina mu byla bližší než politická kariéra. Psal do deníku Právo, poté do Deníku Referendum a řady dalších internetových médií. V letech 2002–2007 byl členem Strany zelených.

V žádném textu o Petru Uhlovi by podle mého názoru nemělo chybět jméno jeho manželky Anny Šabatové, která při něm věrně stála od roku 1974, kdy se za něj provdala (jak oba tvrdili, uzavřeli „buržoazní“ sňatek, protože měli oba vězeňskou zkušenost a věděli, že bude-li někdo z nich zavřen, nebude mu ten druhý smět bez úředního potvrzení ani napsat…), až do smrti. V posledních letech jako skutečný anděl strážný, Petr byl na vozíčku a postupně ztrácel chuť k jídlu i k životu. Měli spolu tři děti.

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Zahradník/údržbář budov

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha