Nekrolog
Ve věku devadesáti let zemřel Ladislav Sitenský, jehož jméno bude navždy spojeno s fotografickými snímky ze života našich letců ve Velké Británii. Jeho reprezentativní kniha o 312. peruti britského Královského letectva (RAF), u které sloužil jako oficiální fotograf Inspektorátu československého letectva a byl svědkem například bojů u francouzského přístavu Dunkerque, však skončila po únorovém převratu v roce 1948 ve stoupě.
Sitenský se potom uchýlil k tvorbě kalendářů a podobně neutrálním, ale vždy profesionálně skvěle ztvárněným tématům, jako byl vodácký soubor Na řeku, turistický cyklus z cest po jižních Čechách Putování na kole, Praha stověžatá a Praha mého mládí. Pracoval také pro cestovní kancelář Čedok a dokumentoval jedinečnou výstavu Expo 58 v Bruselu.
Aparát vzal poprvé do ruky už ve čtrnácti letech na gymnáziu. Tatínek, který budoval na ministerstvu obchodu námořní flotilu nové republiky po říjnu 1918, mu koupil malý přístroj značky Baldax. O čtyři roky později s ním pořídil cenné snímky z pohřbu prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka či ze sokolského sletu a stal se žádaným spolupracovníkem obrázkových časopisů. Začal studovat architekturu a po zavření vysokých škol fotograficky zaznamenal příjezd německých okupantů.
Jméno Ladislava Sitenského nese krom řady mistrovských fotografií a publikací také planetka č. 5998, kterou objevil v září 1986 na jihočeské Kleti astronom Antonín Mrkos. Po listopadu 1989 byl povýšen na plukovníka a před dvěma roky dostal medaili Za zásluhy o stát. V roce 2005 jsme v létě mohli v zahradách Pražského hradu obdivovat jeho expozici Hrdinové Albionu. Byl ženat s Francouzkou Paulette, jež zemřela před devíti lety, měl dva syny a dceru.
Otřiadvacet let mladší byl Jan Reich, který podlehl rakovině. Patřil k předním autorům krajinářské a městské fotografie, kteří pracovali s černobílým materiálem na velkoformátovém deskovém přístroji.
Před studii na pražské FAMU si přivydělával jako betonář, osvětlovač a dělník v cirkusech. V roce 1968 emigroval do Francie, po devíti měsících se vrátil zpět a živil se prodejem svých pohlednic a příspěvky do turistických knížek, zároveň však jedinečným způsobem zachytil komunistickým režimem devastovaná místa a zákoutí velkoměstských čtvrtí Libeň, Holešovice a Smíchov v cyklu Mizející Praha (1971-1974). Poprvé samostatně vystavoval v roce 1971 v Činoherním klubu. Jeho vynikající kolekce Bohemia (2005), jež vznikala deset let a v níž představil českou krajinu, vyhrála jako Kniha roku cenu Magnesia Litera.
Po listopadu 1989 se Jan Reich dočkal dalších zasloužených docenění, publikace Vltava a Praha (2001) obdržela titul Nejkrásnější fotografická kniha. Je zastoupen ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea, Moravské galerie v Brně, Centra George Pompidou v Paříži či The Museum of Fine Arts v Houstonu.
Se ženou Janou měl tři dcery.
Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
***
Dva velikáni české fotografie Ladislav Sitenský
Narodil se 7. srpna 1919 v Praze.
Dík otci, který pracoval v diplomacii, mohl jako dítě školou povinné hodně cestovat. Fotit začal ve čtrnácti letech. V roce 1938 začal studovat architekturu, po odchodu do exilu sloužil v Británii u letectva.
Sitenského fotografie ze života pilotů patří k nejpůsobivějším dokladům této důležité epizody českých a slovenských dějin.
Jan Reich
Narodil se 21. května 1942 v Praze. Po maturitě pracoval jako stavební dělník, rekvizitář, osvětlovač, dělník v cirkuse Evropa a Cirkuse Kludský. V letech 1965 až 1970 studoval fotografii na FAMU v Praze. V roce 1968 emigroval do Francie, kde pobyl devět měsíců, nakonec se vrátil zpět do tehdejšího Československa. Od roku 1970 byl profesionálním fotografem.
