PRAHA V české policii má internetovou kriminalitu na starosti třicet specialistů. LN to řekl Karel Kuchařík, vedoucí odboru informační kriminality na policejním prezidiu. „Jsou ale partnery pro další policisty, kteří vyslýchají, seznamují obhájce se spisy a podobně,“ dodal Kuchařík.
I proto si prodejci a vývojáři softwaru pomáhají v boji hlavně sami a svá zjištění pak policii předávají. Podle údajů organizace BSA, která zastupuje největší výrobce počítačových programů, je míra softwarového pirátství v Česku osmatřicet procent. Tím se Česko řadí mezi třicet zemí s nejnižší mírou pirátství na světě.
Drtivá většina nelegálního softwaru se distribuuje pomocí internetu. Režim je u něj jiný než u hudby a filmů. Stahování multimediálních autorských děl pro osobní potřebu může být samo o sobě legální, jejich sdílení už ale ne. U softwaru ani stažení pro osobní potřebu v souladu se zákonem není. O tom, jak čile si na internetu pomocí výměnných sítí lidé posílají filmy či hudbu, svědčí i statistiky poskytovatelů, podle kterých tvoří provoz tohoto typu třicet až čtyřicet procent celkových dat, která všichni uživatelé přenesou
„Pro sdílení softwaru se více než výměnné sítě používají servery, jako je Rapidshare,“ řekl Kuchařík. Rapidshare je server, který umožňuje rychlé nahrávání a stahování různých souborů. „Jsou tak od sebe oddělené nabídky materiálu, které se nacházejí na různých internetových fórech, a materiál samotný, který je právě například na Rapidshare,“ uvedl Kuchařík. Prokazování je tak podle něj obtížnější.
„Autorské svazy třeba dodají provozovateli takového serveru dvacet tisíc odkazů, na kterých je podle nich odkaz na nelegálně sdílený materiál. Jenže za stejnou dobu, co provozovatel ty odkazy maže, jich tam dalších třicet tisíc přibude,“ vypočítává Kuchařík.
Nejvíce postižené softwarové společnosti jako například Microsoft či Autodesk tak spoléhají na své vlastní metody, jak šíření nelegálního softwaru omezit. „Dlouhodobě monitorujeme prodejní kanály například s pomocí programu mystery shopping. V takovém případě najatý pracovník jde k prodejci nakupovat. V momentě, kdy dostane zboží s nelegálním softwarem, v podstatě si koupil důkazní materiál. Počítač pak okamžitě přebírá policie,“ řekla LN Markéta Mead, manažerka protipirátských aktivit Microsoftu.
Podle Jana Bučka z Autodesku, jehož programy 3D Studio a Maya jsou v podstatě standardem pro jakoukoli tvorbu 3D modelů, přicházejí často tipy od konkurence. „Naše nástroje jsou často základem samotného provozu firmy, třeba architektonických kanceláří. Pokud jedna firma ví, že druhá se chová nekorektně a nezaplatila náklady na software, a díky tomu si účtuje nižší ceny, často nám dá informaci,“ popisuje Buček. „Situaci pak prověříme a snažíme se ji diskrétně vyřešit. V devadesáti procentech případů si firma bez problémů pořídí licence,“ dodal Buček.
To, že v poslední době roste snaha dosáhnout mimosoudního vyrovnání, potvrzuje i Jan Hlaváč z BSA. „Podle našich statistik se o něj snaží asi dvě třetiny obviněných, na které bylo podáno trestní oznámení. Navíc soud může uložit vysoké pokuty, a dokonce i trest odnětí svobody až do výše pěti let,“ říká Hlaváč.
***
Statistiky případů, ve kterých došlo k softwarovému pirátství nebo sdílení multimediálních souborů
Pramen: Policejní prezidium/ Grafika LN: Helena
