PRAHA Mirek Topolánek v poslední době objíždí jednotlivé regionální sněmy ODS a své členy se snaží přesvědčit, aby jej zvolili na nadcházejícím kongresu předsedou strany. Na jednom z posledních mítinků v Brně se měl obrátil na delegáty a směrem ke svému největšímu rivalovi Pavlu Bémovi prohlásit, že každý, kdo podpoří Béma, je „agentem Moskvy“.
Jak to souvisí se schvalováním Lisabonské smlouvy? Jednoduše. Právě takovou rétoriku totiž nyní používá „prolisabonské“ křídlo ODS proti zbytku strany.
Spor o smlouvu uvnitř ODS se v poslední době změnil v několik na sobě nezávislých soubojů. „Nikdo z nás není tou smlouvou nadšený. Záleží jen na tom, kdo víc a kdo míň,“ říkají s oblibou poslanci z řad občanských demokratů. Těch, kteří dnes bezhlavě podporují čestného předsedu ODS Václava Klause v jeho boji proti smlouvě, už dnes není mnoho. „Jsou to jen jednotlivci,“ přiznává jeden z poslanců. I Topolánkovi je nyní jasné, že smlouvu jeho vláda prostě musí schválit. Pochopil ale zároveň, že může smlouvu využít k tomu, aby prosadil něco, o co mu jde mnohem více: umístění radaru.
Mezi poslanci se proto hovoří o „radarovém balíčku“, který spolu se schválením smlouvy přinese hlasy některých lidovců a zelených pro radar. Když bude Lisabon, bude i radar. A naopak.
Dalším bojem, který se za Lisabonem schovává, je vnitrostranický souboj mezi Topolánkem na jedné straně a duem Klaus-Bém na straně druhé. „Ta volba není Lisabon, nebo nic. Skutečný výběr je Lisabon, nebo Moskva. A je daleko lepší, kdybych měl reagovat na slova prezidenta Klause, políbit se s německou kancléřkou než se objímat s ruským medvědem,“ napsal nedávno Topolánek v komentáři pro MF Dnes. Jasně tak útočil na Klause, který se netají svou náklonností směrem k východu. Na to Klausova pravá ruka Bém kontroval, že Lisabonskou smlouvu by Česko mělo nahradit krátkým, patnáctistránkovým dokumentem. To vyvolalo úsměv na tváři nejen Topolánka. I proto, že to bylo vůbec první Bémovo stanovisko ke smlouvě.
Jak to se smlouvou dopadne, bude jasné do měsíce. To už bude po rozhodnutí Ústavního soudu i po volbě předsedy strany. A zatím vše mluví pro smlouvu.
***
Česká republika, která od 1. ledna 2009 přebírá předsednictví Evropské unie, je jedinou zemí unie, která se ještě oficiálně nevyjádřila k Lisabonské smlouvě. Velký podíl na tom má i její výrazný odpůrce prezident Václav Klaus.
Lisabonská smlouva reformuje unijní instituce i mechanismy rozhodování. Snižuje například počet záležitostí, v nichž mají jednotlivé státy právo veta. Dává také vzniknout novým funkcím: předsedovi evropské rady či faktickému ministrovi zahraničí unie, ač formálně se tak jmenovat nebude.
IRSKO Irové, kteří museli o smlouvě podle své ústavy hlasovat v referendu, ji 14. července poměrně jasně odmítli. Pokud Irsko bude jedinou zemí EU, kde nebyla smlouva schválena, očekává se opakování referenda. V tom by mohli podle průzkumů po zapracování některých výjimek smlouvu schválit. Podobně, takto nadvakrát, už Irové schvalovali předchozí smlouvu EU z Nice. lup
NĚMECKO Lisabonskou smlouvu již schválily obě komory parlamentu ústavní většinou. Prezident Horst Köhler s podpisem čeká na rozhodnutí Ústavního soudu, který smlouvu zkoumá. Köhler již ale signalizoval, že s obsahem dokumentu souhlasí. Prezident nemá v ratifikačním procesu právo veta. Pokud by soud došel k závěru, že smlouva odporuje ústavě, mají příznivci Lisabonu ústavní většinu. lup
POLSKO Po obtížných vyjednáváních byla Lisabonská smlouva před několika měsíci schválena polským parlamentem a čeká už jen na podpis prezidenta Lecha Kaczynského. Ten ve čtvrtek zopakoval, že dodrží veřejný slib, který dal francouzskému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu, a nebude dokončení ratifikace smlouvy, do níž Polsko prosadilo své podmínky, dále blokovat. lup
