Určitě nás znáte. Viděli jste nás bezpočtukrát z auta, z městského autobusu nebo z tramvaje, stojíme zády k nějaké kancelářské budově, k čistírně oděvů nebo k výloze prodejny čehokoliv – a zamyšleně kouříme. Občas se levou rukou držíme za pravý loket. Mladší z nás se někdy opírají zády o sklo nebo o zeď. Jen výjimečně vypadáme zanedbaně.
Odkud ten text pochází? Zkusme si malý prázdninový test. Za prvé: z úvodu k volebnímu programu ODS, na jehož podobě se po výzvě občanských demokratů podílejí voliči na stranickém webu. Za druhé: z úvodu k blogovému románu Michala Viewegha, jehož podobu utvářejí čtenáři webu iDnes. Správná odpověď je samozřejmě ta druhá, ale luštitel se na cestě k ní musí zamyslet. Vždyť ani první možnost nepůsobí jako trefa zcela mimo mísu.
Nejde o soutěž a prvenství v ní, o to, že Viewegh odstartoval s blogrománem v pondělí a ODS s blogprogramem hned v úterý. Jde o to, že oba počiny ilustrují rostoucí sílu marketingových metod v byznysu jakéhokoliv ražení – od literatury po politiku. Dodáme přesně to, o čem naši zákazníci blouzní. Takovým způsobem uvažují nejenom v Budvaru, který nabízí Pardál coby první pivo vyladěné samotnými spotřebiteli, ale i výrobci literárních děl a politických idejí.
Nenabízíme, tápeme Právě tady může mít ODS dva měsíce před volbami a uprostřed hluboké hospodářské krize problém. Jaké pevné výchozí body vlastně nabízí?
Úvodní kapitolu svého blogrománu napsal sám Viewegh – stanovil v ní výchozí situaci a hlavní postavy. Tuto situaci pak zájemci rozvíjejí. Úvodní kapitola programu ODS, alespoň ve verzi prezentované na www.ods.cz, výchozí situaci pomíjí. Že by šlo jen o ty hlavní postavy, publiku již známé? Tak to by bylo na stranu, která se hlásí ke konzervativněliberálním kořenům, hodně málo.
Konzervativně-liberální strana přece musí vycházet z reality a realita by měla na úvod napsat zhruba tolik: Výchozí situaci programu ODS napsal život. Proto jeho úvodní věta říká, že chystáme program na dobu, kdy rozpočtový schodek dosáhne dvou set miliard. Jak se s tím popasovat? My nabízíme takové a takové kroky a vy nám řekněte, v čem či do jaké míry s nimi souhlasíte, respektive nesouhlasíte.
Co ale vidíme na webu ODS? Nevidíme jasnou ideovou linii programu, která by se měla v tom či onom bodě doladit, která by vyžadovala zdůraznit či změnit ty či ony akcenty. Mnohé z těch bodů jsou spíše anketou, jakýmsi kvízem, podle něhož si volič určí, zda nemá sáhnout spíše po lístku s logem ČSSD. Jak může zájemce tu vynechanou výchozí situaci rozvíjet?
Řada otázek míří na skutečně důležitá rozhodnutí: Máme podporovat rozvoj školek, nebo přímo rodiče, kteří o dítě sami pečují? Máme podporovat seniory k práci vyšší slevou na dani, nebo větší nabídkou částečných pracovních úvazků?
Ale ještě více otázek prozrazuje tápání v podstatných věcech, v nichž by politická strana měla být majákem, kotvou idejí, ne jejich korouhvičkou. Je ve zdravotnictví prostor pro trh? Tak se ptá ODS. Co byste nejsnáze postrádali, kdyby se rozpočet ve zdravotnictví (či jiných sektorech) snížil o deset (dvacet, třicet) procent? Tak se ptá život. Tak se ptá i volič poučený zprávami z Lotyšska či Maďarska, kde původní ležérnost vystřídaly drastické škrty, či alespoň jejich hrozba.
Má stát v době krize více utrácet, nebo více šetřit? Tak se ptá ODS. Hrome, jakých voličů se táže? Voličů ODS, nebo ČSSD? Život se ptá jinak: Škrty prostě budou – jak je prosadit? Jakým způsobem do budoucna zajistit peníze pro vysoké školy? Tak se ptá ODS. Život se ptá jinak: Školné prostě bude – jaké limity a jaká pravidla by pro školné měla stanovit vláda?
Levou rukou za pravý loket Jaký bude závěr tohoto marketingového průzkumu, uvidíme 31. srpna, až ODS se svým programem vyrukuje. Jeden z těch, které se nabízejí, si může vypůjčit z již citované věty Michala Viewegha: „Občas se levou rukou držíme za pravý loket.“ Není to vlastně pozvánka k velké koalici?
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce
O autorovi| komentátor LN
