Nečas působí bezradně, v ODS se nemá o koho opřít. Dostal se zřejmě na začátek konce
Když se na mimořádném kongresu občanských demokratů oficiálně ujal moci nad stranou Petr Nečas s představiteli „nové čisté ODS“, předháněli se všemožní politologové, analytici i novináři v oslavách nového proudu a stylu strany. Po sedmi měsících je však strana nejen v těžké defenzivě na úrovni koalice, ale i v jednom z nejhlubších vnitřních rozkladů v historii strany. Jinými slovy: ODS dnes nikdo neřídí, neexistuje žádný proud, který by stranu někam směřoval, a ta tak funguje spíše setrvačností a nutností bránit se tlakům zvenčí. Spolu s tím, že si ve vedení ODS nikdo navzájem nedůvěřuje, se dnes strana začíná podobat ČSSD pod vedením Vladimíra Špidly.
Právě bývalého předsedu socialistů připomíná sám Petr Nečas. Má stejně jako Špidla pověst slušného člověka s dobrou minulostí, vždy spolehlivé a výkonné stranické dvojky bez charismatu. Muže natolik postiženého udržením vlastní politické moci a funkce premiéra, že trpívá záchvaty paranoie, raději chce mít kontrolu nad vším a de facto nestíhá nic. Ve straně si tak každý dělá, co chce, a neexistuje žádný vytyčený cíl, za kterým by se strana mohla semknout a jít. Pokud už ho Nečas vytyčí a dostane k tomu mandát od svých spolustraníků (udržíme policejního prezidenta Martinů), vycouvá z něj bez mrknutí oka z důvodů, kterým v jeho straně nikdo nerozumí. A konečně se Špidlou má Nečas společné i to, že je pod silným tlakem koaličních partnerů a neumí si najít platformu, o kterou by se mohl ve vlastní straně opřít.
Zvlášť poslední fakt jde přitom vyloženě na Nečasův vrub. Vždyť své spolupracovníky ve vedení ODS si vybral a delegátům kongresu strany nadiktoval on sám. Kompaktní tým z „nových čistých“ tváří ale nevytvořil. Naopak.
Miroslava Němcová se - při vší úctě - věnuje především své vytoužené funkci předsedkyně sněmovny. Dovnitř strany přílišnou aktivitu nevyvíjí a při sporech s koaličními partnery o vládě u ní Nečas oporu nenalezne. Ostatně Němcová je jedinou stranickou dvojkou, která na koaliční jednání ani nechodí. Pro Nečasovi loajální Němcovou navíc platí, že mu hlasy na kongresu nepřinese.
Místopředseda Pavel Blažek se věnuje svému Jihomoravskému kraji a dění v Praze je mu vesměs volné. Kvůli jeho roli při sestavování velké koalice v Brně se s ním navíc odpůrce tohoto řešení (naprosto správně) Nečas rozhádal tím, že Blažka nechal odstranit z dozorčí rady Lesů ČR. To je významný kraj v ODS minus.
Pavel Drobil by se sice dal označit za jednoho z Nečasových spojenců, ale po aféře na ministerstvu životního prostředí je výrazně oslabena jeho pozice nejen na veřejnosti, ale i v rámci strany.
Jiří Pospíšil je sice nejpopulárnějším politikem v zemi, ale tak tomu zpravidla bývá u lidí, kteří se nepouštějí do kontroverzních témat. Pospíšil se věnuje především svému resortu spravedlnosti (fakticky odvolává a jmenuje stejné lidi, které při prvním působení na ministerstvu ve vládě Mirka Topolánka sám odvolal nebo jmenoval - viz vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan). Když se ale ve vládě projednávají kontroverzní témata typu ekotendr, Pospíšil zpravidla z nejrůznějších důvodů chybí. Podobně je tomu i v rámci vedení ODS.
Do úplného výčtu chybí Alexandr Vondra. Bývalý skalní stoupenec Mirka Topolánka, poté jeho kat a skalní stoupenec Petra Nečase. Vondra se ale nijak netají ambicemi, že by stranu chtěl v budoucnu převzít. Dělá to dokonce tak okatě, že se to doneslo i k Nečasovi, a ten přede všemi členy vedení vyzval Vondru k veřejnému prohlášení, že má jeho podporu. To se mezi blízkými spojenci jistě nedělá.
Dobrou pozici nemá šéf ODS ani v poslaneckém klubu. Jeho předseda (a dřívější velký spojenec Topolánka) Petr Tluchoř po „čočce“ od prezidenta Václava Klause údajně prohlašoval, že se během svého působení v ODS nikdy tolik nestyděl. Přesto Nečase významně podržel, když se poslanci začínali dozvídat detaily dohody na Hradě, se kterými se jim Nečas raději ani „nepochlubil“. Tluchoř totiž rázně uťal výkřiky po mimořádném kongresu ODS.
Přitěžující okolnost Nečasovi tak nezbývá než se opírat o dnes mocného, ale v rámci ODS nezvoleného (a nevolitelného) šéfa svých poradců a dozorčí rady ČEZ Martina Římana. Případně o zkušeného zákulisního hráče Ivana Langera, ten ale zase Nečasovi stěží zatleská nad ústupky ohledně policejního prezidenta.
Každý předseda ODS, který se nevyznačuje sebevražednými sklony, by se za takové situace pokusil na svoji stranu získat alespoň jeden ze tří silných regionů (Praha, jižní Morava a Moravskoslezský kraj), odkud bývá na kongresech nejvíc delegátů. Třeba tím, že některému z těchto regionů dá uvolněný post ministra. Tomáš Chalupa, který nastupuje na životní prostředí po Drobilovi, je sice z Prahy, ale rozhodně není jejím vyslancem ve vládě. Jeho jméno si „vymyslel“ Vondra, a když se to dostalo ke Klausovi, chopil se Chalupovy nominace on. Chalupa je sice „pro okrasu“ místopředsedou pražské ODS, ale jeho vliv v hlavním městě je za hranicemi Prahy 6 minimální. Svůj distanc od pražské ODS dal najevo už před komunálními volbami a ani se neobtěžoval přijít na grémium pražské ODS, které mělo za hlavní bod jednání podporu jeho kandidatury. Nečasovi tedy hlasy z Prahy nepřinese, naopak.
Ze stávajícího rozkladu ODS musí mít kromě politických konkurentů největší radost Václav Klaus, který může bezradně působícím Nečasem libovolně manipulovat. I to je pro Petra Nečase v rámci strany přitěžující okolnost.
***
Své spolupracovníky ve vedení ODS si vybral sám. Kompaktní tým z „nových čistých“ tváří ale nevytvořil.
O autorovi| PETR KOLÁŘ, redaktor LN e-mail: petr.kolar@lidovky.cz
