„ÚS, navzdory své zdrženlivosti, shledal zcela nepřiměřený vztah mezi přiznanou výší odškodnění a způsobenou újmou,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Jana Wintra. Soudy porušily ústavní princip plné náhrady újmy.
V době, kdy se muž dostal do vazby, mu bylo zhruba 25 let. Obtíže, které se poté rozvinuly, mu převrátily život naruby a žádná částka patrně nemůže plně kompenzovat důsledky, míní ústavní soudci.
„V souladu s výše popsaným ústavním principem plné náhrady újmy je však nutné stěžovateli poskytnout alespoň takové odškodnění, které se jeví slušným, důstojným a rámcově přiměřeným. Částka ve výši 448 080 Kč takovým odškodněním není,“ uvedl ÚS.
Muž skončil ve vazbě v červnu 2012 v souvislosti s trestním stíháním pro zpronevěru. Na svobodu se dostal o měsíc později. V následujícím roce jej soud zprostil obžaloby. Uznal jej však vinným z úvěrového podvodu.
Při sjednávání úvěrové smlouvy na opravu rodinného domu uvedl nepravdivý údaj o výši příjmů. Úvěr však řádně splácel a nezpůsobil škodu. Trestní stíhání pro tento skutek nesouviselo s vazbou, ta se týkala údajné zpronevěry, za kterou odsouzen nebyl.
ÚS podle dnešního nálezu chápe, že nelze zcela předejít situacím, kdy jsou u konkrétního člověka naplněny zákonné podmínky vazby, avšak později je zproštěn. Podobné situace jsou nevyhnutelnou součástí systému trestního práva, nelze tedy mluvit o selhání systému.
„Selháním je však způsob, jakým se stát k odškodnění újmy způsobené stěžovateli postavil. Dojde-li skutečně v důsledku vazby k takto intenzivní újmě, stát se k jejímu odškodnění musí ‚postavit čelem‘, čehož součástí je, aby přiznaná částka byla v mezích slušnosti,“ stojí v nálezu. Stanovení přiměřené sumy nyní bude úkolem městského soudu.
