Svižně a nadoraz je heslem valašskomeziříčské kapely Docuku na jejím novém albu Domrtě! Co je to „folklorbeat“ vysvětluje houslista Lukáš Španihel.
* LN Jste další kapela „made in Valmez“. Jak sami vnímáte hudební souřadnice města? Kdo tu pro vás byl a je důležitý?
Valmez je město plné dobrých kapel, což je, myslím, na Moravě i na Valašsku dost výjimečné. Příčin je několik, určitě už od 70. let dobré zázemí místního M-klubu a taky jeho vedoucího Karla Prokeše. Dává šanci místním kapelám, aby si mohly na domácí půdě zahrát, třeba na festivalu Valašský špalíček, a to je důležitá motivace. Koneckonců Karel byl třeba i ten, který nám našuškal, ať zkusíme do kapely pozvat bubeníka Karla Mikuše a od začátku nás dobře popostrkoval na správná místa. No a pak taky, když máte město plné muzikantů, oni se všelijak scházejí, rozcházejí a přeskupují, až z toho často vznikne něco zajímavého. Všichni znají z Meziříčí Mňágu, ale jsou tu i jiné kapely - Akustic Rauš, Elektrick mann, Cafe la Maňana a další a další...
* LN Název kapely Docuku a vaší nové desky Domrtě! nemusí být úplně všem srozumitelný - co vlastně ta slova znamenají a proč jste si je vybrali?
Slovo „docuku“ jsme našli ve Slovníku valašského nářečí od Silvestra Kazmíře. Volný výklad je rychle, svižně, energicky. Prostě co je „docuku“, to vás zvedne k tanci a cuká vám nohama. Máme rádi, když to tak na posluchače funguje. A „domrtě“? Název nám poradil další zkušený muzikant a zpěvák z Valašska, František Segrado, na křtu naší první desky. Znamená to úplně, nadoraz nebo i lautr... Přesně tak vyždímaní jsme se cítili při přípravě naší letošní desky.
* LN Oživujete staré písničky - nemáte dojem, že všechny ty „galánečky, synečci a cérečky“ jsou přeci jen postavy z jiné doby?
Galánečky, synečci a cérečky možná. Ale jejich příběhy, nálady a zkušenosti jsou prověřeny i stovkami let. Stačí se jen zaposlouchat do lidových textů. Vsadím se, že radu na vyřešení každé životní situace najdete v nějaké písničce ze zpěvníku lidovek. Je to napsáno do pár řádků, jednoduché jak facka, ale odžito generacemi. Co dělat, když vás ona nechce, když on pije, když vám shořel statek... Schválně to zkuste.
* LN Vaše hudba bývá označována jako „folklorbeat“ - jak ji vnímáte vy sami? Vybíráte si hlavně písničky, které je možné napumpovat energií?
Název folklorbeat jsme si vymysleli sami. Není to ale pokaždé tak, že najdeme písničku a přemýšlíme, jak by mohla zabrat. Hodně naší muziky vzniká až na zkouškách a koncertech a to se často vyloupne až později, jestli písnička rozpumpuje nebo rozněžní. Bereme obojí.
* LN Na konci desky zpíváte „teď jsi, holka v Meziříču, tady není Holomóc!“. Co si pod tím má adresátka a my ostatní představit?
A nebudou nás číst na Hané? Obecně, na Valašsku se věci řeší už od minulosti docela rázně. Štveš někoho - dostaneš po hubě. Nic moc neokecávat a co nejdřív jednat. Kdežto o Hanácích se traduje, že chvilku trvá, než se rozhoupají. Možná je to tím, že jsou přemýšlivější a rozvážnější. Já mám dojem, že čím jste blíž k horám, tím je ve vás víc energie... Tak, snad jsem se z toho vykroutil a Olomoučáci po nás na koncertě nevyjedou...
* LN Kromě zítřejšího koncertu v Karlových Varech chystáte v sobotu na pražské Dobešce akci Den Valmezu - co od ní mají posluchači čekat?
Samé dobré věci. Od poslechu akustického Rauše zajímavé písničky i sestavu kapely, od Lucie Redlové folkovou něhu i drsnost. A od nás, tedy Docuku? Věříme, že nářez energie, tancovačku, zábavu i pár písniček k zamyšlení.
