Místopředseda Věcí veřejných Jaroslav Škárka redaktorce Respektu „off-the-record“ navyprávěl, že mu nejdůležitější člověk strany Vít Bárta na hotovosti vyplácí apanáž, aby poslanec nedělal potíže. Respekt se rozhodl zveřejnit informaci i se zdrojem, zřejmě v přesvědčení, že tím zasadí ránu bártovským praktikám. To se jistě může povést (viz hlavní komentář na této straně), kromě toho ale týdeník zasadil ránu své pověsti a své profesi.
Bavit se s člověkem z politiky takzvaně mimo záznam, kradmo si ho nahrávat a pak nahrávku zveřejnit je neseriózní. Několikrát to v minulosti provedla MF DNES a od včerejška si každý politik může myslet, že ze skrytého mikrofonku se stala infekce, která se jako nějaký novinářský kůrovec přenáší z redakce do redakce. V editorialu, jímž Respekt svůj krok ospravedlňuje, je klíčová věta, že „novináři tu nejsou od toho, aby s politiky sdíleli tajemství“. Proč by se ale jinak novináři s politiky scházeli, než aby se stali podílníky politických tajemství? A co až politici dojdou k závěru, že od toho, aby s novináři sdíleli tajemství, tu nejsou spíš oni, a přestanou neoficiálními schůzkami ztrácet čas?
Schůzky v režimu mimo záznam jsou podstatnou součástí práce novinářského stavu, který snad ke zdravé svobodné společnosti patří. A v novinařině jako všude jinde mají platit pravidla slušného chování. Slušný je přitom třeba být i k lidem s jiným viděním světa i k těm, kteří tak jako Škárka žehrají na společnost, že nepochopila pitbuly. Tato legitimizace skrytého nahrávání následuje brzy poté, co ministr financí eufemismem „mystifikace“ legitimizoval lhaní politiků (čehož se přirozeně i Škárka vděčně chytil). Na jeden měsíc je to dosti znepokojivý úpadek veřejného života.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
