Jediná možnost je nepaktovat se ani s jedním, ani s druhým, nezaplétat se do žádných rozhovorů a výkladů. Remešová (kterou trumfne snad jen další podobná osoba jménem Bachoríková, proslulá svým popisem oblečení jedné známé herečky v rakvi) si málokdy bere servítky a přičinlivě čenichá v kdejaké žumpě. Tady ovšem farizejsky naříká nad zpustlostí světa a solidarizuje se zneuctěnou, což je k smíchu -anebo možná i k pláči. Ve skutečnosti naříká nad tím, že tučný výděleček tentokrát spadl do klína konkurenčnímu plátku.
A aby toho nebylo dost, v témže čísle Blesku si jiná herečka, již mnohokrát bulvárem nevkusně pošpiněná, otevírá pravidelnou rubriku a logicky zahajuje odsouzením zmíněné slídičské akce deníku Aha. To je jistě v pořádku, ale činit tak zrovna v této tiskovině je poněkud zpozdilé. Jak lze bez problému zjistit z nákladu tuzemských bulvárních deníků, který se zvedl přibližně o sto procent, vydělaly tyto tiskoviny například na tak „povzbuzující“ záležitosti, jakou byla sebevražda Karla Svobody, astronomické částky. Morální zábrany? Proč, vždyť veřejnost má právo na informace a nikdo přece nebude informovat zadarmo, že?
Takže představa Blesku jako ochránce naší morálky a cti českých celebrit je rovnou z říše pohádek, a chce-li někdo styk s bulvárem eliminovat, je jedinou účinnou obranou nebavit se s ním. I když si dokáže leccos vymyslet, bulvár má také limity, které nemůže překročit.
Ruku na srdce: není to někdy spíš tak, jak říkal už Salvador Dalí: „Hlavně ať se píše - a může se i dobře“?
O autorovi| Jana Machalická, redaktorka LN
