K lidem, kteří zemřou doma, nyní většinou volají zbytečně záchranku. To má změnit nový zákon ministra Julínka
PRAHA České zdravotnictví si neví rady s nebožtíky, kteří zemřeli mimo zdi zdravotnického zařízení.
Otázku, kdo má mít v popisu práce konstatovat smrt u zemřelých doma a jak a z čeho tento úkon zaplatit, chce vyřešit ministr zdravotnictví Tomáš Julínek v novém zákonu o zdravotních službách. Od roku 2009 hodlá zřídit krajské registry lékařů, kteří se k práci ohledavače mrtvol přihlásí. Stát by jim měl na tuto činnost přispívat.
Právní předpisy říkají, že ohledat mrtvolu je povinen ten lékař, který se jako první o smrti dozví. Obvykle se v takových případech volali hlavně praktičtí lékaři a lékaři pohotovostní služby. Jenže pohotovostí valem ubývá, protože jejich ztrátovou činnost nechtějí zřizovatelé (převážně kraje a obce) platit. Soukromí lékaři se během ordinační doby zdráhají vyjíždět za mrtvolami s poukazem na přeplněné ordinace a špatně zaplacenou práci.
Pozůstalí se proto naučili obracet na linky záchranné služby. Většinou přitom předstírají, že nebožtíci „ještě tak trochu žijí“.
„Spočítali jsme, že ročně vyjíždíme zhruba k 2400 případů ohledání mrtvol. V 80 procentech jsou ale tyto výjezdy nahlášeny jako bezvědomí,“ uvedl ředitel pražské záchranné služby Zdeněk Schwarz. Záchranky by chtěly koronera Problém zneužívání záchranky k cestám za zesnulými řešila i Asociace záchranných služeb. „Už před třemi lety jsme upozorňovali, že těchto případů přibývá a že to dělat nechceme. Navrhovali jsme vznik institutu koronera. Ale nikdo nás nevyslyšel,“ řekl Schwarz.
Podle Václava Šmat láka ze Sdružení praktických lékařů je ale problém složitější. Současná právní úprava podle něj dělá z procesu ohledávaní mrtvol málem neřešitelnou záležitost. „Podle vyhlášky třeba nesmí ohledání mrtvoly provést ošetřující lékař zesnulého. Takže když příbuzní mého pacienta zavolají, že zemřel, musím shánět některého kolegu, aby jel úmrtní list sepsat. Teprve pak se musím podepsat já, protože na o hledacím listu musí být dvě razítka,“ podotkl Šmatlák.
Lékaři proto často „švindlují“: vyplní dokument sami a nechají si ho od kolegy jen podepsat. „Je v tom gali matyáš,“ řekl Šmatlák.
Řešením má být vznik krajských registrů. V nich by si pozůstalí sami našli, který lékař a kdy ohledání zesnulých v regionu provádí. „Zájem ze strany lékařů by byl. Poukazují ale na to, že zdravotní pojišťovny hradí jen ohledání. Nikoli už třeba náklady na dopravu. Chceme to ošetřit tak, že každý registrovaný lékař by měl nárok i na paušální úhradu, vyplácenou krajem ze státní dotace,“ uvedla náměstkyně ministra pro zdravotní péči Markéta Hellerová.
