Nejlepší filmy bývají zpravidla ty, které dokážou využít mnohasmyslovosti filmových prostředků ke zhmotnění elementárních emocí vlastních každému vnímavému člověku. Ti skutečně nejlepší tvůrci nám dokážou kombinací obrazu, zvuku, slova a hudby předat bezmála fyzický zážitek. Mají moc zachytit okamžiky, jejichž emocionální a dramatické napětí v běžném životě nejsme schopni vnímat. Mají schopnost zhmotnit zlomky okamžiků a zasáhnout nás jejich intenzitou, pravdivostí či prostě krásou, která nezřídka bývá esencí pravdy.
Taková je třeba scéna, v níž se umanutá Cecília (Keira Knightleyová) noří do zahradní kašny, aby vylovila střep z rozbité vázy. Ve skutečnosti chce ale dát najevo zahradníkovi Robbiemu (James McAvoy), že ho k tomuto úkolu - a nejen k němu - vůbec nepotřebuje. Skutečnost je ale docela jiná a Cecília se s ní snaží poprat.
Kupodivu blíže pravdě je Cecíliina malá sestra Briony, která celou scénu sleduje z okna. Původně ji upoutala bzučící včela na okenní tabuli, ale obraz sestry stojící v promočeném spodním prádle před překvapeným Robbiem strhl její pozornost a rozpoutal v jejím třináctiletém mozku řetězec představ, plánů a spekulací, které budou mít pro celou rodinu tragické následky.
Celá první polovina snímku Pokání se odehrává během jediného dne parného léta roku 1935 na rozlehlém venkovském sídle - mezi zahradou, bazénem a dětským pokojem, kde malá Briony připravuje divadelní hru na přivítanou svého staršího bratra. Místo zamýšlených Útrap Arabelliných, které ambiciózní, sebestředné děvče samo napsalo, se ovšem večer odehraje docela jiné představení, nicméně Briony v něm sehraje hlavní roli, tak jak měla původně v plánu.
Příběh o „nevinném“ dětském výmyslu, který tragicky poznamenal několik lidí, napsal britský prozaik Ian McEwan (zfilmování se dočkaly už jeho prózy Betonová zahrada, Nevinný a Cizinci ve městě). V citlivé adaptaci scenáristy Christophera Hamptona z obsáhlé knihy nechybí nic podstatného, a přitom nejde o přepis nijak otrocký. Nicméně scenáristova obratnost dokázala vyhmátnout ty správné okamžiky vystihující podstatu emocionálního příběhu, jehož kouzlo spočívá právě v elektrizujících popisech zastaveného okamžiku.
Režisér Joe Wright svou schopnost režírovat s lehkostí a smyslem pro správné akcenty skvěle demonstroval výborným celovečerním debutem Pýcha a předsudek. Tentokrát své umění obohacuje o nové příležitosti ve způsobu vyprávění. Rozkošnicky dusně napjatou první polovinu filmu vystřídá ostrý kontrast válečných událostí, jež přijdou po pěti letech.
Dominuje jim ojedinělá sekvence, v níž britští vojáci čekají na vydrancované pláži na transport domů. Celý výjev je natočený v jednom dlouhém záběru, kamera bloudí mezi zuboženými postavami, jež uvízly na místě kdysi plném zábavy. Těžko si lze představit dokonalejší kontrapunkt k esteticky bezchybné první polovině filmu: vyčerpaní, zmrzačení, špinaví vojáci se vozí na polámaných pouťových atrakcích.
Wrightova inscenační obratnost ale nespočívá jen v umění zastavit okamžik, natočit válku docela staticky a originálně nebo přispět do katalogu filmových erotických scén jednou opravdu úchvatnou, cudně zabalenou do zeleného saténu a natěsnanou na stěnu knihovny... Joe Wright je skvělý vypravěč, umí nás vtáhnout do vyprávění, vzbudit zájem o osud postav a touhu dojít s nimi až na konec.
To vše jako by považoval za samozřejmost, a měl proto dost času soustředit se na práci s výbornými herci nebo na ladění symbolických detailů, všech květin a trav a veškeré vody až do poslední kapky.
HODNOCENÍ LN ***** Pokání (Atonement)
VB/Francie 2007 Scénář: Christopher Hampton Režie: Joe Wright Kamera: Seamus McGarvey Hudba: Dario Marianelli Hrají: Keira Knightleyová, James McAvoy, Saoirse Ronanová, Romola Garaiová a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 31. 1. 2008
