Stojím uprostřed arboreta astronomické observatoře v Ondřejově a naslouchám mrznoucí a mlžné krajině, ve které se jak houby sem tam krčí subtilní kopule malých hvězdáren z režného zdiva. Letos je to 110 let, co byl Dr. Josefem Janem Fričem založen tento kampus vědy a vzdělání. Doktor Frič zakoupil v roce 1898 zalesněný pozemek na vrchu Manda (528 metrů nad mořem) poblíž městečka Ondřejov a během několika let zde podle architektonického návrhu Josefa Fanty (též autora budovy pražského hlavního nádraží) vybudoval soukromou hvězdárnu, kterou v roce 1928 věnoval československému státu pro potřeby Karlovy univerzity.
Hvězdárna je zpřístupněna pocestným, a tak je možné se osobně přesvědčit, jaký zvláštní klid z onoho místa sálá. Při procházce mezi vzácnými dřevinami člověk narazí na sochy významných umělců a ustrne v úžasu nad dokonalým technickým designem velkých radarů, které jako obří květy nastavené k nebesům vévodí krajině.
Blízko původní hvězdárny je od roku 1967 instalován dalekohled se zrcadlem o průměru dvou metrů, výrobek německé firmy Carl Zeiss-Jena. Jde o dosud největší dalekohled v České republice. K tomuto osmdesátitunovému kolosu se váže jedna reálsocialistická historka: Když byl pro československé vědce sestrojen a připraven k transportu, projevili o něj zájem Rusové a nechali ho bez skrupulí odvézt do Kazachstánu. Muselo se tedy čekat další rok na sestrojení nového dalekohledu – tentokrát už astronomům tzv. „dvoumetr“ nikdo nevyfoukl. A protože byl konec šedesátých let, tak si akademici, jako výraz určité revolty, na jenské továrně vymohli, že dalekohled nechtějí v tehdy běžné barvě vojenské khaki, ale že bude přetřen v barvách, které tehdy byly ve fóru, a sice v pastelových bledě modré a béžové. Jako vzor si do továrny přinesli pletací motouzky z místní galanterie.
Ondřejovská observatoř je klíčovým pracovištěm Astronomického ústavu AV ČR. Provádí výzkum černých děr a galaxií a fotometrické studium blízkozemních asteroidů, jejichž vedlejším produktem jsou objevy již dlouhé řady tzv. ondřejovských planetek. Možnost najít tyto objekty vznikla až v devadesátých letech s nově zavedenými technologiemi. A tak se stalo, že 3. dubna 1995 byla objevena planetka, jež obíhá mezi drahami Marsu a Jupiteru s oběžnou dobou 4,36 roku. Tento blok skály, kterému bylo Komisí 20. mezinárodní astronomické unie přiděleno jméno po obci Ondřejov, by svým průměrem asi 8 km klidně mohl opisovat malebný ondřejovský kraj.
O autorovi| Petr Králík, fotograf
