Olašští Romové pocházejí z bývalých podunajských knížectví – z Valašska a Moldavska. Tady mezi 16. a 19. stoletím žili jako nevolníci na půdě rumunských bojarů a v klášterech. Jejich status se ale blížil spíše postavení otroků.
Na pochod se Olaši vydali až po polovině 19. století, když padlo nevolnictví. Na území habsburské monarchie Olachové potkali zdejší Romy, kteří se zde usazovali už od 15. století. Tyto Romy začali zřejmě posměšně nazývat Rumungry neboli maďarskými Romy (Rom ungrico). Obě u nás žijící skupiny Romů cítí vzájemnou sounáležitost, uzavřené olašské „klany“ si přesto od Rumungrů stále udržují odstup.
Olašský exodus se ale v Evropě zdaleka nezastavil. „V Severní Americe jich dnes jsou zhruba dva miliony. Žijí také v Jižní Americe, v Austrálii a vlastně prakticky všude až snad na černou Afriku. Svým migračním potenciálem se vždy lišili od usedlejších Rumungrů,“ říká novinář a odborník na romskou problematiku Roman Krištof.
Dodnes jsou Olaši hrdí na svoji barvu pleti, která je v průměru světlejší než u ostatních Romů. Odborníci tvrdí, že to má zřejmě kořeny v dobách rumunského nevolnictví, kdy se Olaši poměrně často mísili s místními lidmi. Olaši také podle etnologů při výběru partnera výrazně preferují světlejší barvu kůže.
V rámci České republiky žijí Olachové především v Brně a Ostravě. Řada se jich přestěhovala také do Prahy, poměrně početná olašská komunita ale obývá i menší města, jako jsou třeba Prostějov či Prachatice. Ze zhruba 200 tisíc Romů, kteří dnes žijí v Česku, je Olachů přibližně desetina.
