V Tibetu propukly nejsilnější protičínské demonstrace za posledních dvacet let. V ulicích se střílelo, hořely obchody, agentury hlásily desítky mrtvých. Nejvyšší duchovní vůdce Tibetu dalajlama vyzýval Peking, aby proti demonstrantům nepoužíval sílu, a žádá svět o prošetření čínského zákroku. Konání olympiády v Pekingu přesto dál podporuje. Bylo rozhodnutí přidělit hry Číně správné? Patří olympiáda do Pekingu i po událostech v Tibetu? Sportovní instituce svoje rozhodnutí tvrdě hájí.
„Bojkot nic neřeší, navíc by potrestal jen sportovce, kteří za nic nemůžou. Nechceme, aby se z olympiády stala politická demonstrace. Tohle je sport,“ vzkazuje prezident Mezinárodního olympijského výboru (MOV) Jacques Rogge. Čeští funkcionáři se na olympiádu těší. Dění v Tibetu se jich netýká. K politickým projevům jsou tolerantní.
„Nebudeme sportovce instruovat, jak mají mluvit. Považujeme je za myslící bytosti, nikoliv za nemyslící stroje. Mohou říkat, co uznají za vhodné. Současně je ale upozorníme na nutnost dodržování článku padesát jedna olympijské charty. Ten stanovuje, že v olympijských prostorách, na sportovištích a jiných místech není povolený žádný typ demonstrací nebo politické, náboženské či rasové propagandy,“ podotýká předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Milan Jirásek.
Připouští, že i český sportovec může být z her vyloučen. „Třeba když na stadionu rozbalí transparent s politickým heslem. Rozhodně ne za své názory.“ Jasný vzkaz sportovcům: názory mít můžete, jen si je během olympiády musíte nechat pro sebe.
Sportovci na hranici možností To je ovšem popření smyslu olympijských her. Bývaly přátelským setkáváním sportovců celého světa, různé barvy pleti, různého vyznání i různých názorů. Bývaly sportem sloužícím k harmonickému rozvoji tělesných a duševních schopností člověka. Už nejsou. Staly se tvrdým byznysem. Předmětem trhu jsou úžasné výkony a rekordy. Dobře se prodávají v lesklém obalu s pěti kruhy.
To zboží je ale těžko stravitelné. Je v něm čím dál víc chemie. Rekordů je zase čím dál míň. Podle studie Francouzského institutu pro biomedicínu dosáhly lidské schopnosti ve většině sportovních disciplín hranice 99 procent. Mýtus o nekonečných možnostech člověka padl. Dál už to nejde bez sebezničení nebo bez dopingu. Sport může být buď vrcholový, ale pak nebude čistý, nebo bude čistý, ale pak nemůže být vrcholový.
Ve stávajícím systému nemá boj za jeho mravnost řešení. Jestliže nemá problém řešení v rámci systému, dochází ke zpochybnění samotného systému a ten se vlastní vahou hroutí. Jsme svědky zániku systému vrcholového sportu. Funkcionáři olympijských výborů bojují o přežití. Jsou ochotni se přitom spojit s kýmkoliv. Byznys si nechali pojistit zákonem.
Jestliže někdo použije olympijské symboly bez jejich souhlasu, ženou jej před soud. Stejně se chovají Číňané. Tibeťanům povolují jen oficiální symboliku. Vyvěšování tibetské vlajky nebo obrazu dalajlamy se tvrdě trestá.
Není sebemenší důvod pochybovat Když jde o porušování lidských práv v Tibetu, volají olympijští funkcionáři po apolitičnosti sportu. Pokud se jedná o přidělení stovek miliard ze státního rozpočtu na konání olympiády v Praze, je pro ně sport věcí navýsost politickou. „Sport nemůže řešit problémy světa. Olympiáda může přinést dobro, ale nečekejme něco, co nemůže splnit,“ říká šéf MOV Rogge.
Olympiáda problémy světa skutečně neřeší. Jen je věrně odráží. Soustředění se na bezprostřední zisk, tlak na stále větší výkon, drancování přirozených zdrojů, farmakologická podpora, bezohlednost a stoupající počet zranění. S tím vším se každodenně setkáváme i mimo vrcholový sport.
Čínský režim tvrdě potlačuje volání Tibeťanů po lidskosti. Olympijský byznys lidskost svým způsobem potlačuje také. Olympiáda proto do Pekingu patří. „Český olympijský výbor své stanovisko určitě nezmění a bojkot nevyhlásí,“ ujišťuje jeho předseda Jirásek. Není sebemenší důvod o tom pochybovat. Sportovní funkcionáři nepřekročí svůj stín. Mají toho s čínským režimem, s jeho uvažováním a bezohledným prosazováním zájmů příliš mnoho společného. Rozhodnutí účastnit se her proto bude věcí svědomí každého sportovce. Není pravda, že se jich to netýká.
***
Sportovní funkcionáři nepřekročí svůj stín. Mají toho s čínským režimem, s jeho uvažováním a bezohledným prosazováním zájmů příliš mnoho společného.
O autorovi| Jan Hnízdil, lékař a publicista
