Když v ruské metropoli Moskvě vybuchly v metru dvě sebevražedné atentátnice, vedení města Soči upadlo do ještě hlubší deprese, než ve které bylo doposud. Příčin je dost. Málo peněz. Příliš vlídné klima, které se pro zimní sporty zrovna nehodí – však je Soči nejsevernějším místem v Evropě, kde se pěstuje čaj a lednové a únorové teploty se tady motají kolem +7 stupňů. Soptící ekologové, kteří mají asi pravdu, když tvrdí, že zimní olympiáda v roce 2014 bude znamenat konec nedotčeného přírodního skvostu v nejzápadnější části Kavkazu. A k tomu ještě teroristky.
Šahídky byly z Kavkazu a Kavkaz je všude kolem Soči. Navíc jsou lázně co by kamenem dohodil od hranice se znepřátelenou Gruzií. Separatistická gruzínská enkláva Abcházie, od které dělí Soči pouhých 40 kilometrů, se sice přidala na stranu Rusů, ale její „nezávislost“ zajišťují ruské tanky, stíhačky a vojáci. Vzhledem k válečnému stavu mezi Ruskem a Gruzií, která chce Abcházii vrátit pod svou kontrolu, mají neustálou pohotovost.
Obvykle se státníci a sportovci neradi sházejí na dohled od frontové linie. V Soči tuhle vzácnou příležitost mít budou. Gruzie už několikrát zcela oprávněně žádala světové společenství, aby ne kvůli ekologům a zchátralé infrastruktuře, ale kvůli vlastnímu bezpečí olympiádu v ruském letovisku nepořádala. Po útocích v moskevském metru se ozvaly i znepokojené hlasy ruské demokratické opozice, jež by se daly shrnout: „Nejsme-li v bezpečí pár kroků od sídla tajných služeb (jedna z teroristek vybuchla ve stanici u budovy FSB na Ljubjance), těžko nás ochrání před zlobou Kavkazanů v Soči.“
Čtěte „Olympijské Soči strádá...“ na straně 7
