* LN Momentálně sportem otřásá doping. Jaký na něj máte názor jako bývalý profesionální tenista?
Jsem zásadně proti používání dopingu. Na druhou stranu to, co lidi očekávají od sportovců, a jak se sport vyvíjí, je složité. Vezměme si třeba Tour de France, v poslední době nejexponovanější kauzu. Za sebe si nedokážu představit, a možná nikdo z nás, jet tři neděle na kole každý den dvě stě kilometrů, s průměrnou rychlostí padesát kilometrů v hodině. A to celé do děsivých kopců. Limity, které chceme, aby sportovci překonávali, už přestávají být v lidských silách a tento tlak bohužel vede v některých extrémních sportech k tomu, že už jim nic jiného nezbude. Já je neomlouvám, ale chtěl bych, aby všichni, co tyto sportovce odsuzují, brali v potaz, že je k tomu trošku nutíme. Když se díváme na Tour de France, tak chceme, aby jeli rychleji, když sledujeme atletiku, chceme, aby stovku zaběhli málem za pět vteřin.
* LN V tenisu se probírá pozitivní test Martiny Hingisové na kokain. Co říkáte na to?
Nedovedu si představit, proč by měl brát tenista kokain kvůli tenisu. Podle mě neexistuje jediný důvod, proč by byl kokain dobrý. Ze sportovního hlediska je to nonsens.
* LN Vy jste dlouho tenisty i trénoval. Co byste řekl svěřenci, který zkouší drogy?
Nedovedu si představit jakéhokoliv sportovce, pokud by něco takového udělal, že by to s někým konzultoval nebo že by mu to někdo schválil. To je úplný nesmysl. Kdybych hypoteticky připustil, že Martina Hingisová, která má za sebou excelentní tenisovou kariéru, by se měla zeptat, zda jí někdo schválí kokain, tak neznám nikoho, kdo by řekl jo, to je v pohodě.
* LN Ale přece jenom i sportovci jsou lidé a podobné věci zkoušejí.
Je to otázka sebekontroly daného sportovce. Když ví, že se dělají kontroly, že je to něco zakázaného, a ví, že z toho bude malér, tak je to pro mě chyba o to horší. Zvlášť v případě, o kterém se bavíme. Pokud by to měla být pravda, tak je to pro mě naprosto neomluvitelná chyba.
* LN Kokain je opravdu zakázaná látka?
Všechny drogy, včetně marihuany, jsou zakázané.
* LN Z jakého důvodu?
Tak to už se mě ptáte moc. V NHL nebo NBA netestují doping. Neříkám, že je tam povolený, ale na drogy testují. Dovedu si představit, že v určitých sportech znamenají drogy větší nebezpečí než doping. Sportovci se posune práh bolesti a může se chovat jako zvíře.
* LN A není to i z toho důvodu, že sportovci mají být vzorem?
Každopádně, ale to je otázka každého občana, nejen sportovce.
* LN Proč jste se vzdal trenérství? Byl jste dost úspěšný...
Důvodů bylo víc. Ke konci jsem už strašně těžko hledal novou motivaci. To byl asi první důvod. Už jsem si nedokázal vytyčit cíl. Já jsem člověk, který potřebuje vědět, kam směřuje. Navíc během toho cestování po světě po turnajích jsem získal pocit, že ztrácím příliš mnoho času. To jsou asi ty dva hlavní důvody, proč jsem tenisový okruh opustil.
* LN Vztah ke svěřencům jste neměl - že by vám to třeba přišlo líto?
Vždycky máte vypěstovaný vztah ke svěřenci, každý trenér ho má, ať už pevnější nebo slabší, mnohdy je to i na osobní úrovni. Ale to neznamená, že když vás něco nebaví, tak v tom budete pokračovat jenom kvůli někomu.
* LN Vy jste trénoval jenom muže. Trénování žen vás nelákalo?
Jednu ženskou nabídku jsem měl. Mezinárodní a dá se říct, že velmi dobrou. Ale já jsem měl za sebou tři kluky a nepřemýšlel jsem o tom, že bych to měl nějak měnit.
* LN Kudy vede cesta od trenéra k sportovnímu manažerovi?
Umě byl ten přerod poměrně plynulý. Poslední rok jsem pracoval jako trenér i manažer svého hráče. Nebylo to tak, že bych jeden den skončil s trénováním, dal rakety do báglu a druhý den šel do nějaké firmy a začal podnikat. Protože můj přechod byl plynulý, tak byl i poměrně snadnější. Výhodou bylo, že jsem v té době hodně cestoval a měl jsem řadu klíčových kontaktů.
* LN Jeden z prvních úspěchů byla Zlatá tretra. Jak se vám podařilo soustředit atletickou pozornost na Českou republiku?
Projekt Zlaté tretry vznikl více méně náhodou. Nicméně jsem měl předem jasný cíl, že pokud budeme něco dělat, tak chci, aby to bylo to nejlepší, co se udělat dá. Věděl jsem, kam Zlatou tretru chci dostat, kam ji posunout v žebříčku mezinárodních atletických závodů a během tří čtyř let se nám to podařilo. A to i díky nemalému lobbingu v zahraničí a na mezinárodní atletické federaci. Byl to první velký pilotní projekt, který jsme dělali.
* LN Říkáte, že u prestiže hraje roli lobbing. Díky němu přilákáte slavné atlety?
Samozřejmě je to i o penězích. Je to o rozpočtu, o tom, co si můžete dovolit. Atleti zadarmo nepřijedou, show zadarmo neuděláte, marketing taky ne. K tomu, abyste udělal jakoukoliv sportovní, ale i kulturní akci, je potřeba finanční zázemí. Bez něj to nejde.
* LN Jak se pro sport shánějí finance? Je to lehčí než třeba na kulturu?
Nevím, jestli jsem ten správný, který to může porovnat. Nikdy jsme nedělali žádnou kulturní nebo společenskou akci.
* LN Stačí mi jenom, jak sponzoři reagují. Jestli jsou vstřícnější, když uslyší „atletika“, nebo „fotbal“?
Každopádně sport je fenomén číslo jedna. V tom je to snazší. Sport je apolitická záležitost. Podpora sportu v zemi je širší než podpora kultury. Lidí, kteří se zajímají o sport nebo se ve sportu vidí, je daleko více. V tom je sportovní potenciál vyšší. Když si vezmete hodnocení marketingových značek ve světě, tak vždycky jsou na prvních místech sportovní značky. A na prvním místě jsou olympijské kruhy.
* LN Přejděme k olympiádě, vašemu současnému projektu. Zaujalo mě, že v podstatě kterékoliv město může kandidovat. Stačí podpis starosty a národního výboru.
Teoreticky může být kdekoliv - v Brně nebo třeba i v Chomutově. Dvě nutné podmínky jsou podpis statutárního zástupce města a podpis národního olympijského výboru.
* Pokračování na straně III
Dokončení ze strany I
* LN Mě to překvapilo, protože jsem olympiádu chápal jako národní záležitost, ne městskou.
Mluvíte o vstupu a o tom, kdo se může přihlásit, ale šanci na úspěch a dělat to vážně bez celé země nejde. To, že by nějaké město dělalo olympiádu společně s olympijským výborem proti státu, je neřešitelná záležitost.
* LN Poslední olympiáda byla podle vás prodělečná proto, že se nezapojil stát. V čem vidíte hlavní funkci státu?
Když pominu základní předpoklady, což je infrastruktura a otázka bezpečnosti, tak jsou to samozřejmě i ty peníze. Je to skladba nákladů, kdo co v olympiádě platí. V zemi tak malé, jako je Česká republika, to je bez spoluúčasti státu vyloučená záležitost.
* LN Vy jste Prahu přihlásili na rok 2016, ale více si věříte s rokem 2020. Není lepší se rovnou soustředit na rok 2020, což je i kulatější datum?
To je hezký názor, že 2020 bude lépe vypadat. Ale berte to tak, že my se do toho opřeme naplno pokaždé. Jen naše šance uspět v prvním kole - když budu rok 2016 nazývat prvním kolem - je z mnoha důvodů malá. Za prvé většinou se střídají kontinenty. Jelikož v roce 2012 bude olympiáda v Londýně, má Evropa malou šanci v příští volbě. Za druhé, všechna ta kandidátská města procházela procesem víckrát. Mezinárodní výbor chce mít jistotu, že země bude olympiádu podporovat za každé konstelace a složení. Proto si myslím, že naše šance na úspěch v roce 2016 jsou mnohem nižší než v roce 20 nebo 24. Ale to neznamená, že bychom to teď odflákli. My to musíme udělat naplno, abychom si potom zpětně řekli, tohle máme špatné, tohle máme dobré. Nehledě na to, že spoustu věcí, které dáme dohromady už teď, můžeme použít pro rok 20 nebo 24.
* LN Jak jste se vlastně dostal k olympiádě? Byl to váš nápad? Nebo jste k němu byl přizván?
Můj nápad úplně původně byl přivézt do České republiky jednotlivé sportovní projekty a ukázat, že Česká republika má na to, aby je dělala, a tudíž podpořit názor, že můžeme dělat i olympiádu. Z toho vznikla zpětná nabídka.
* LN Takže jste byl osloven?
Já jsem přišel s tím, co bych pro tu olympiádu mohl udělat. A byl jsem osloven, abych to zkusil uchopit celé.
* LN Původní nápad vznikl na radnici, nebo na výboru?
Na radnici.
* LN Momentálně máte tým, kde je kolem šesti lidí. Jak si je vybíráte?
Zatím využívám lidi, které mám vyzkoušené z předešlých projektů. Olympiádu dělají proto, že té myšlence věří. Nemají to jako zaměstnání. Jsou přesvědčení, že v horizontu x let jsou schopni sem olympiádu dostat. Nicméně je to hrozně malý tým a já ho do první poloviny příštího roku budu muset rozšířit až na nějakých dvacet třicet lidí. V případě, že uspějeme a dostaneme se do kandidátské fáze, bude tým čítat kolem padesáti šedesáti lidí, což je už středně velká firma.
* LN Každý, kdo si pročte nějaké informace o olympiádě, narazí na šílené sumy - miliardy. Vy se v tom pohybujete denně. Co vám osobně dneska říká stokoruna?
Nejsem ten typ, co zdědil baráky nebo rentiér. Já jsem si první peníze musel odehrát na kurtu, takže k nim vztah mám. Na druhou stranu nějaké peníze dneska mám a lhal bych, kdybych říkal, že počítám každou korunu. Ale když se vsázím s kamarády, tak se vsázíme o stovku.
* LN Intenzivně jsem prožíval mistrovství v hokeji v Praze a do poslední chvíle jsem měl strach, že Sazka arena nebude dostavěná. Jak mi zaručíte, že se nebudu muset zase bát?
Myslím si, že z každé věci, kterou člověk dělá, se dá vzít ponaučení: Začněme to stavět a plánovat včas. A myslím, že to chce neoddalovat rozhodnutí státu. Nejhorší manažerská vlastnost je nedělat rozhodnutí, a to bohužel někdy stát dělá. Ale koncept olympiády, tak jak ho dneska držíme, je trošku jiný. To jest - využívejme sportoviště, která už máme, a zrekonstruujme je.
* LN Jak si vysvětlujete, že máme obavy a že si, co se týče olympiády, jako národ nevěříme?
Myslím si, že většina z nás by měla být hrdá na to, že tu šanci ucházet se o olympiádu vůbec máme. A že o její uspořádání soupeříme s Chicagem a Tokiem. A pak je věc druhá - říct, jestli nám to za to stojí, nebo nestojí.
* LN Kdyby se olympiáda uskutečnila a dopadla výborně, co bude váš další projekt?
To by mi stačilo.
* LN Co byste dělal?
Asi už nic.
***
ČESKÉ KARIÉRY
V tomto seriálu představujeme zajímavé profesní dráhy
V ZÁKULISÍ S TOMÁŠEM PETEROU
Pracovní den
Stává denně před sedmou hodinou, pracovat začíná po osmé a po osmé večer i končívá. Pracovní den zahrnuje řízení společnosti a řadu schůzek se všemi, jichž se kandidatura týká, od vrcholných politiků přes špičkové sportovce až po zástupce konzultantských, poradenských a dodavatelských firem.
CV
* Aktivně hrál tenis od 7 do 22 let. Po skončení závodní kariéry působil od roku 1992 jako profesionální trenér. Pod jeho vedením vyhrál Petr Korda Australian Open, Bohdan Ulihrach se stal 21. hráčem světa.
* V roce 1998 se začal aktivně věnovat sportovnímu marketingu, pět let spoluvlastnil společnost Česká sportovní, která pracuje mimo jiné na projektu partnerství s Českým olympijským týmem a organizuje řadu významných sportovních akcí.
* Čtyřikrát byl ředitelem mezinárodní atletického mítinku Zlatá tretra.
* Do Prahy přivezl v roce 2006 basketbalové Final Four, 2 roky působil v roli kapitána ženského reprezentačního týmu pro Fed Cup.
* V roli ředitele obecně prospěšné společnosti Praha olympijská má za úkol připravit projekt na pořádání letních olympijských her v Praze.
Něco navíc...
Kolik hodin denně pracujete?
Jak je potřeba, někdy sedm, ale častěji i hodně přes deset. Na co si uděláte během práce čas? Občas chodím na golf, ale protože se nesmí používat mobilní telefon během hry, je to stále složitější. Co rád popíjíte s přáteli? Dobré víno. Kdybyste se mohl dozvědět cokoliv, co by to bylo? Kdy budou v Praze letní olympijské hry. Co jste naposledy četl -a nemusí to být kniha? Ekonomickou studii PWC o výnosnosti olympijských her. Oblíbená pohádka? Jak dědeček měnil, až vyměnil.
Přesvědčte mě...
Jsem obyvatel Prahy v předdůchodovém věku a zásadně jezdím hromadnou dopravou. Co mi olympiáda přinese?
Olympiáda znamená, že po městě musí jezdit nízkopodlažní tramvaje, protože jsou i pro paralympioniky. Olympiáda znamená, že je dáno dvacet jedna miliard do bezpečnosti, které se vrátí. Tedy do policie, do armády, do městské policie. To samé jsou i nemocnice. Ze dvou pohledů. Ve všech zemích vyvolala olympiáda značný nárůst sportujících lidí. To s sebou nese i zlepšení zdravotního stylu a úspory ve zdravotnictví. A když olympiádu připravujete, tak nemocnice musejí být ve formě a vybavené. To je přínos pro daného člověka.
O autorovi| Petr Švihel, redaktor LN
