„Není důležité žít dlouho, ale žít dobře .“ Ale - co je to vlastně „dobře“? Vesele, pestrobarevně, čestně, chytře, morálně, bohatě? Soudě z různých anket či průzkumů, řada z nás asi odpoví: „zdraví především.“ Ale jak toho dosáhnout? Jak propojit zdraví s dlouhověkostí? Je to věc osudu, genotypu, životního stylu, náhody?
Odborníci nás přesvědčují tu o jednom, tu o druhém. A masmédia na nás chrlí návody na diety a hladovky a meditace a hodně alkoholu, či naopak vůbec žádný, sport i odpočinek, sex i abstinenci takovou či onakou.
Poslední číslo čtvrtletníku, který vydává britský Vědecký výbor pro biologii a biotechnologie (BBSRC), přináší článek nazvaný „Understanding the Ageing Body“. Volně přeloženo: Porozumět stárnoucímu tělu. Informuje o projektu transatlantické spolupráce mezi BBSRC a americkým Národním ústavem pro stárnutí. Inu, lidská populace stárne se na všech kontinentech. A jak je obecně známo, úspěchy moderní medicíny zároveň přinášejí prudký vzestup nových, demografickosociologických, problémů.
Věková struktura, zejména u obyvatelstva vyspělých států, se mění. Britský úřad pro „Národní statistiku“ byl nucen vedle obvyklých věkových kategorií zavést další šuplík: „oldest old (OO)“ pro seniory starší 85 let. Odhady říkají, že těchto OO je jen ve Spojeném království více než 1,5 milionu, tedy přes 2 % populace! Během příštích 25 let by se tento počet měl zdvojnásobit.
Až 40 % britských pětašedesátníků trpí dlouhodobými nemocemi či invaliditou různého typu. Ve věku 75 let již tento handicap dosahuje 56%a nad 85let je takto postiženo 69 % kmetů/kmetek.
Přesto - existuje rozumná biologická cesta „prodloužení zdravého života“ i pro ty jedince, jimž osud nenadělil právě ten nejvhodnější genotyp? A lze k ní nalézt inspiraci i studiem jiných organismů, než je člověk?
Maximální dlouhověkost se vyskytuje u rostlin. Již jako školní dítka jsme s úctou vzhlíželi k různým jehličnanům. V současnosti odborníci soudí, že nejstaršími živými rostlinami jsou možná smrky ze skandinávské tundry. Jejich stáří se počítá na 9 až 10 000 let.
Jenže ono je to s dlouhověkostí takového rostlinného individua trochu sporné. Stáří, zjištěné radiokarbonovou metodou, platí pro jejich kořenový systém. A dotyčné „vánoční stromky“ jsou jen částí rozsáhlého klonu. Nelze tedy očekávat, že přenosy rostlinných genů člověku pomohou.
K relevantnímu bádání je třeba použít modely člověku biologicky bližší, nejlépe ty živočišné. A pro studium skutečné dlouhověkosti se příliš nehodí žádný klasický model typu myší, octomilek či háďátek.
Vraťme se ale ke zmiňovanému projektu Understanding the Ageing Body. Britské partnerství má reprezentovat tým vědců z věhlasné university v Bangkoru ve Walesu, stojící blízko moře a mající tedy i svoji „School of Ocean Sciences“. Tento tým studuje mj. biologii mořských mlžů - ústřic, hřebenatek či dalších jejich příbuzných. Pravda, někteří jsou schopni žít jen rok či dva. Ale jiní, jako arktický mlž druhu Arctica islandica - i 400 let.
A právě srovnávací studie těchto krátkověkých a dlouhověkých druhů či srovnávání jedinců geneticky dlouhověkého druhu různého individuálního stáří dávají unikátní možnost pro pochopení změn doprovázejících či podmiňujících dlouhověkost. Škeblolog pan profesor Richardson a jeho mladší kolega Dr. Ridgway proto stráví příští tři roky prací na společném projektu spolu s týmem gerontologů z Univerzity v Texasu.
Zdeněk Opatrný, rostlinný fyziolog
