Úvodní text přílohy Peníze & Byznys výstižně shrnuje, proč jsou analytici odhadující vývoj ekonomiky a trhů (ale platí to třeba i pro politické komentátory) tak často mimo. Stádní chování, vyvozování toho, co bude, z toho, co bylo, a řada dalších mechanismů vyžaduje, abychom na prognózy spoléhali jen velmi opatrně.
Vzpomínám na jedno z nejkurióznějších selhání analytiků, které se odehrálo v 90. letech. Zveřejněná čtvrtletní statistická data tehdy ukázala dramatický pokles salda obchodní bilance. Analytici unisono konstatovali, že tento údaj je předzvěstí vážné makroekonomické nerovnováhy. Pak někoho napadlo podívat se na čísla podrobněji a ukázalo se, co stojí za domnělým novým trendem: ČSA nahlásily do statistiky nákup několika boeingů. V malé české ekonomice dokázala tato jediná transakce vychýlit statistiku.
Je to poučný příběh o tom, jak je třeba být opatrný při vyhlašování nových trendů, ale připomíná nám ještě něco dalšího, co opět zaznívá v článku v LN. „Mimochodem, dobří lidé chodí sem,“ říká analytik působící v Londýně a vysvětluje, proč se odtamtud dělají analýzy lépe než z Prahy. Máme ve zvyku napomínat se za to, když o sobě řekneme, že jsme malá země. Velikost národa nepředurčuje, jak je úspěšný a jak životodárné prostředí skýtá pro co nejlepší život každého svého příslušníka. Na to je třeba nezapomínat ani minutu. Jenže i v globalizovaném světě existuje centrum a periferie. Z určitých aktivit jsme vyloučeni například proto, že chybí kritická koncentrace profesionálů, nebo proto, že na periferii nikdy nebudou sídlit centrály globálních korporací. Absolutní velikost někdy rozhoduje a nic s tím nenaděláme. Je nepříjemné a možná i nežádoucí si to připomínat, ale je to tak.
