Pondělí 23. května 2022, svátek má Vladimír
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Opojný smutek Houpacích koní

Česko

Když se řekne Houpací koně, vybaví se čtvrť Klíše v Ústí nad Labem – vysokoškolské koleje, hospody, kopec Střižák, zákoutí jak ze Stínadel. Opojení mejdanem počátku 90. let, zámořskými spřízněnci Pixies a Sonic Youth nebo u nás tehdy vydanými deníky Jana Zábrany. Euforie vyprchala, aniž by kapela zatvrdla v krustě vyčůrané přízemnosti. „Písničky ke svádění rozvedených servírek“, říkají o sobě Houpací koně. Zde si dovolíme nesouhlasit. Víme přece, že „velkej chlap servírky nebalí, nedělá scény, nekazí večer a trpělivě čeká na ráno“, jak připomíná básník Tomáš Weiss. Novou deskou nazvanou Hotel Palace Houpací koně přerostli vlastní stín.

Že je k recenzi desky tak zajímavé kapely v devatenáctém roce její existence nutný vysvětlující úvod, je smutné – jde však o smutek povznášející. Hotel Palace totiž zní chlapsky (nikoliv chlapácky), stejně jako básníkovy pokyny ohledně servírek. „Velkej chlap“ je personifikací alba, na kterém to Houpací koně zas dotáhli blíž k dospělému rockovému písničkářství. Současné koncerty ukazují, jak si kapela, působící v „lokálním závětří“, za pár posledních let vybrousila originální, minimalistický styl. Ležérní a úsporný, jak se na hudebníky středního věku patří. Pryč je běsnění kytar na velkých plochách, pozornost a energie je častěji obracená dovnitř. Nové písničky tak nad těmi staršími vítězí jednoznačností obrysu, přestože jsou stále tažené ze stejného životního pocitu. Navíc v samozřejmosti, s jakou zachází zpěvák a textař Jiří Imlauf s jazykem, nemají Houpací koně v českém rocku mnoho srovnání.

Úděl „lokální“ (myšleno mimopražské) kapely má u Houpacích koní své opakující se téma v železnici. Čím je pro generačně blízké tvůrce Jaromíra Švejdíka s Jaroslavem Rudišem jejich ajznboňák Alois Nebel ve stejnojmenném komiksu, tím jsou pro textaře Imlaufa nádražní bistra a vlaková kupé. Vlak z Berlína, který má zpoždění, není na nové desce metaforou porovnávající životní styl Ústí nad Labem s hlavním městem středoevropské „cool“ kultury ani narážka na dochvilnost Českých drah. Spíš další potvrzení, že v české kotlině nikdy nebude symbolem svobody, romantiky a úniku springsteenovská kára s plnou nádrží, ale koleje u nejbližšího nádraží.

„A co to je, všechny ty vášně, všechny ty pokoje?“ ohlíží se Imlauf za minulostí v asi nejpůsobivějším šansonu na desce. Sledovat Houpací koně chytající druhý dech od živé desky Haiku (2005) přes album Tiché dny na Klíši (2006) až k tomu letošnímu je stejně zajímavé jako historie ústeckého Hotelu Palace. Jak psát čím dál lepší písně v ošuntělém hotelovém pokoji? Jak být outsiderem skutečně na výši? Houpací koně na desce prozrazují jednoduchý recept: „Je to jak dejchat pod hladinou…“

O autorovi| PETR VIZINA, Autor je redaktor ČT

Autor:

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Vláda má 20 korun z každého litru benzinu, říká šéf sítě levných čerpacích stanic

Premium Nikoho nenechají na pochybách, že tohle je nízkonákladová firma, kde se nehýří. Okázalost tu nemá místo. Spolumajitel...

Všechno vymyslela Škrlová. Je to hlava manipulace, říká režisér Síbrt

Premium Před patnácti lety Česko šokovala kuřimská kauza. Týrání malých chlapců nejbližšími příbuznými i podivná role „Aničky“....