Že je k recenzi desky tak zajímavé kapely v devatenáctém roce její existence nutný vysvětlující úvod, je smutné – jde však o smutek povznášející. Hotel Palace totiž zní chlapsky (nikoliv chlapácky), stejně jako básníkovy pokyny ohledně servírek. „Velkej chlap“ je personifikací alba, na kterém to Houpací koně zas dotáhli blíž k dospělému rockovému písničkářství. Současné koncerty ukazují, jak si kapela, působící v „lokálním závětří“, za pár posledních let vybrousila originální, minimalistický styl. Ležérní a úsporný, jak se na hudebníky středního věku patří. Pryč je běsnění kytar na velkých plochách, pozornost a energie je častěji obracená dovnitř. Nové písničky tak nad těmi staršími vítězí jednoznačností obrysu, přestože jsou stále tažené ze stejného životního pocitu. Navíc v samozřejmosti, s jakou zachází zpěvák a textař Jiří Imlauf s jazykem, nemají Houpací koně v českém rocku mnoho srovnání.
Úděl „lokální“ (myšleno mimopražské) kapely má u Houpacích koní své opakující se téma v železnici. Čím je pro generačně blízké tvůrce Jaromíra Švejdíka s Jaroslavem Rudišem jejich ajznboňák Alois Nebel ve stejnojmenném komiksu, tím jsou pro textaře Imlaufa nádražní bistra a vlaková kupé. Vlak z Berlína, který má zpoždění, není na nové desce metaforou porovnávající životní styl Ústí nad Labem s hlavním městem středoevropské „cool“ kultury ani narážka na dochvilnost Českých drah. Spíš další potvrzení, že v české kotlině nikdy nebude symbolem svobody, romantiky a úniku springsteenovská kára s plnou nádrží, ale koleje u nejbližšího nádraží.
„A co to je, všechny ty vášně, všechny ty pokoje?“ ohlíží se Imlauf za minulostí v asi nejpůsobivějším šansonu na desce. Sledovat Houpací koně chytající druhý dech od živé desky Haiku (2005) přes album Tiché dny na Klíši (2006) až k tomu letošnímu je stejně zajímavé jako historie ústeckého Hotelu Palace. Jak psát čím dál lepší písně v ošuntělém hotelovém pokoji? Jak být outsiderem skutečně na výši? Houpací koně na desce prozrazují jednoduchý recept: „Je to jak dejchat pod hladinou…“
O autorovi| PETR VIZINA, Autor je redaktor ČT
