Pravdu měl i Jan Neruda se svým „kdo chvíli stál, již stojí opodál“. Také mohu potvrdit. Tak dlouho jeden odkládá svoje zásadní vyjádření k „bábě“, až je tato přemluvena, před přemlouváním ochráněna, zabita, na piedestal postavena, adresátkou omluvy učiněna, ze všech stran probrána. Dodávat by se chtělo, ale dodat už není moc co. Snad až na pár drobnůstek.
Autoři toho klipu říkají, že jejich cílem bylo vyvolat diskusi, což se podařilo, a proto fakticky uspěli. No, nevím, jestli v předvolebních časech je pouhá skutečnost, že se o něčem mluví, svého druhu vítězství pro toho, o kom se mluví. Když Gordon Brown nedávno na mikrofon po setkání s jednou starší voličkou řekl, že to je „bigotní ženská“, taky o tom mluvila celá země. Za Brownův úspěch se to ale považovat opravdu nedá. Předvolební agitace je úspěšná tehdy, když postrčí lidi k chování z hlediska autora žádoucímu, přispěje k vítězství jedněch, prohře druhých. V tomhle případě si o tom troufám pochybovat.
Rychlost, s níž někteří kritici toho klipu vytáhli z rukávu obvinění z fašismu, je i v dnešních poměrech, kdy je tzv. reductio ad hitlerum diskutérskou normou, docela udivující. Zvláštní kouzlo získává to okázalé pohoršování se nad „fašizující mládeží“ v kombinaci se stesky nad tím, že tvůrce klipu není možné hezky po demokraticku zavřít.
Zásadní osobní sdělení, které jsem z té kauzy vytěžil, je ale veskrze pozitivní. Režisér Petr Zelenka je jenom o rok mladší než já, a přesto je stoupenci i kritiky toho klipu zařazován mezi mladé. Tak to jsem asi taky ještě jura...
O autorovi| Ondřej Štindl, redaktor LN
