Divácká spokojenost je teď nejvyšší, jakou kdy zpravodajství České televize mělo, pochlubilo se vedení veřejnoprávní instituce. Není divu, když volitelé prezidenta poskytli zpravodajům po dva předchozí pátky tak zajímavou látku ke zpracování.
I ti, kdož dlouho nemohou přijít veřejnoprávnímu zpravodajství na jméno, ale museli mít z práce týmu ČT dobrý pocit. Přemítáme-li, z čeho pramení uspokojení a po dlouhé době jasný pocit, že takovou televizi platit chceme, můžeme si odpovědět překvapivě, a přitom logicky: dělala to, co má. Nic víc, nic míň. Reportéři se neptali jalově, pohotově se pracovalo s dalšími zdroji, informace byly v obou smyslech slova vyčerpávající. Lidé v televizi mluví o tom, jak je netradiční pracovní situace stmelila. Pro diváka bylo ještě přínosnější, že prezentéři dění vystoupili z běžné rutiny naučeného stavění reportáží s předvídatelným průběhem.
Viděli jsme něco čerstvého: vypjatá situace dostala z jednotlivých redaktorů to, v čem jsou dobří, a navíc každý z nejviditelnějších dostal roli přesně na tělo. Výřečný světák Jakub Železný uvozoval jednotlivé vstupy a výstupy z Hradu v duu s Alicí Machálkovou, která vstupovala s dalšími dotazy, když se kolega na něco zeptat zapomněl. Ve studiu pak Václav Moravec, jemuž seděla diskuse s kolegy z akademické sféry, jeho druhého působiště. Redakční rivalové Moravec i Železný, jejichž profesní soupeření bylo v ty dny přínosem, si našli čas i na odlehčený přátelský štulec jeden druhému. A nešlo by to bez armády jejich kolegů v zázemí.
Přímý přenos probíhal i na několika zpravodajských serverech, takzvaně on-line. Internetový vizionář Adam Javůrek byl o krok dál: na internetu nabídl on-line přenos z on-line přenosů. Sledoval v něm, jak si který server vede, glosoval je a hodnotil. V prsa se pak bily osádky iDNES.cz a Týden. cz, které Javůrek označil za nejlepší. Web zpravodajského Týdne přitom končil až pozdě v noci, musel ještě zpravit v on-line reportáži o tom, jak probíhá oslava zvolení Václava Klause v restauraci v centru Prahy. Neskrývám, sledoval jsem a se zájmem jsem si přečetl, že staronový prezident povečeřel linguini s humrem a krevetami...
Vede to k úvaze, kterou na svém blogu načrtl internetový publicista Daniel Dočekal. Totiž, zda se řada původně zpravodajských titulů lehčími zprávami od skutečného zpravodajství nevzdaluje. „Původně zpravodajské tituly si na internetu mohly dovolit to, co si jenom těžko mohly dovolit v papírové podobě,“ všímá si Dočekal. Kritizuje chrlení internetových zpráv každých deset minut. Myslí si, že zájem čtenářů není přímo úměrný počtu textů.
Ano: dokazuje množství zpráv, jak redakce pracuje, nebo jen to, že právě pracuje? Poznáme v záplavě materiálů, o co skutečně jde? A pokud ne, vadilo by to někomu?
O autorovi| Ondřej Aust, redaktor Lidových novin
