Shakespearův Král Lear není ta nejveselejší hra na světě. Film Ran, který na learovské motivy v roce 1985 natočil Akira Kurosawa, předlohu co do chmurnosti překonává.
Ukazuje nádherně aranžované obrazy zloby, zrady, nepochopení a krutosti, starých zločinů, jež plodí zločiny nové. Velmož Hideroto sklízí plody své někdejší zaslepenosti a zvůle, nemá ale šanci vyvodit z toho nějaké ponaučení, na všechno už je pozdě. Vojáci s barevnými chocholy seřazení do geometricky přesných útvarů hynou, jen aby se mechanismus zmaru udržel v chodu.
A nakonec - slepý mladík čeká na vrcholku hory na průvodce, který už nikdy nepřijde. Posvátný svitek, který ho měl chránit, mu vypadne z rukou a mizí pod příkrou stěnou. Nevidomý se dál potácí blízko jejího okraje, neví, že tam ta stěna je, neví, že na tom nebezpečném místě zůstane sám a nechráněný. Divák to ví a radši by nevěděl.
