Jako kulturnímu kritikovi či recenzentovi deníku mu přitom není co závidět. Sledoval události, premiéry, první vydání knih, vernisáže a musel o nich psát srozumitelně a své hodnocení formulovat pohotově. Teoretické nástroje, jež získal vzděláním, si doplňoval za denního shonu a často hledal úplně nové, protože nové byly i jevy, o nichž měl referovat. Takové první setkání, první zhodnocení nabízí v Ornamentu masy kupř. Kracauerova reflexe Kafkových próz Při stavbě čínské zdi.
Na Ornamentu masy také vidíme, nakolik se proměnila evropská kulturní publicistika za poslední století. Kracauerovy expresivní, sršaté, neklidně těkající eseje by se dnes sotvakterý deník odhodlal pravidelně tisknout.
Ale nejen to. Nad souborem Kracauerovy kulturní publicistiky z konce 20. a z počátku 30. let minulého století si rovněž uvědomíme, nakolik se změnil i způsob, jímž my sami čteme noviny. Který současný čtenář deníku by si vyhradil na podobný článek chvíli a kde by vzal čas přemítat o tom, co mu autor předkládá - neboť z podstaty eseje jako žánru vyplývá, že se tu neusiluje o hotové odpovědi, ale kladou se znepokojivé otázky!? A tak není divu, že třeba Kracauerova úvaha o fotografii, nepochybně přínosnější než známé studie jeho přítele Waltera Benjamina, našla v dnešních souvislostech odpovídající místo v odborném čtvrtletníku Iluminace, který otiskl její český překlad v roce 1995.
Kracauer přitom pracuje jako detektiv. Pozoruje hladinu každodenního života, řady tanečníků vlnící se do rytmu, opakující se pohyby lidí, kteří putují za exotikou po zeměkouli sem a tam. A shledává, jak se cestovatelství i tanec zmechanizovaly a staly se samoúčelnými. Necestujeme proto, abychom dospěli do cíle, nýbrž na nějaké nové místo vůbec - a zatímco tanec byl v počátcích „jednáním kultu, pak dnes je kultem pohybu“. Z typických tvarů a „ornamentů“ moderního životního stylu usuzuje na děje, které se odehrávají pod povrchem, v hloubce, neboť povahu doby „je třeba důrazněji určovat z analýzy jejích neklamných povrchových projevů než ze soudů epochy o sobě samé“.
Samozřejmě, Kracauer nebyl sám, koho tehdy svou podivuhodností zaujaly všední činnosti, chování lidí v davu či lidová zábava, včetně romantických filmů či třeba detektivek. Siegfried Kracauer je však mezi nimi jako jeden z mála předvídavě chápal jako fenomény, za nimiž lze nejen vytušit, ale i nalézt často neuvědomovanou podstatu moderního světa.
A snad jen na okraj: anglická verze Ornamentu masy, kterou před patnácti lety připravil Thomas Y. Levin, mimo jiné obsahuje bezmála šedesát stránek redakčních poznámek. Ty v českém vydání citelně chybějí - sotva lze předpokládat, že čtenáři běžně znají reálie předhitlerovského Německa či historii takzvané frankfurtské školy, k níž se Kracauer řadí.
***
VYŠLO ČESKY
Ornament masy. Eseje
Siegfried
Kracauer
V překladu
Milana Váňi
vydalo
Nakladatelství
Academia,
Praha 2008.
292 strany.
