Vrámci Knižního veletrhu byly včera vyhlášeny výsledky Ceny Jiřího Ortena. Porota pod vedením profesora FF UK v Praze Petra A. Bílka nominovala před měsícem tři kandidáty: ti se zúčastnili vyhlášení, cenu si odnesl jen jeden, ten nejmladší, Jan Těsnohlídek. Cena Jiřího Ortena je tradiční české literární ocenění, jež je určeno autorovi, který napsal své dílo do třiceti let svého věku. Má kořeny v samizdatovém či undergroundovém období české literatury, kdy historik a překladatel Jindřich Pokorný přišel s ideou podpořit mladé začínající prozaiky a básníky, kteří nesměli nebo nechtěli publikovat v oficiálních nakladatelstvích, ale neznámí byli i v prostředí nezávislé kultury či exilu. První laureátkou se stala v roce 1987 Zuzana Brabcová za debut Daleko od stromu, následoval Martin M. Šimečka, před listopadem 1989 získal cenu ještě Petr Placák za prózu Medorek. Mezi laureáty jsou dále Michal Viewegh, Petra Hůlová, Vít Kremlička, Jaroslav Pížl a další. V posledních letech převládaly mladé ženy, jak básnířky (Kateřina Kováčová, Marie Šťastná), tak prozaičky (Petra Hůlová, Petra Soukupová, loni Jana Šrámková). Letos v dubnu zveřejnila porota nominace tří kandidátů: Jana Němce za povídkový soubor Hra pro čtyři ruce (Druhé město), Jana Těsnohlídka ml. za sbírku Násilí bez předsudků (Psí víno) a Kateřinu Tučkovou za román Vyhnání Gerty Schnirch (Host). Na Němcovi porota ocenila „bravurní schopnost dosadit do tradičního půdorysu povídky široký vějíř nápadů a stylizačních škál“. Na Těsnohlídkovi se líbila „generační básnická výpověď o revoltě v době, kdy se k ní těžko hledá důvod“. A na Tučkové románu o vyhnání brněnských Němců „odvahu, s níž v rozsáhlém románovém prostoru zpracovala na konkrétních osudech velké dějinné téma“.
Cenu, vyjádřenou šekem na padesát tisíc korun, si tedy odnesl za sbírku Násilí bez předsudků Jan Těsnohlídek (roč. 1987). Jeho poezii někteří recenzenti pojmenovali jako „generační výpověď“, vyskytly se i hlasy, že autor „kecá“. Texty jsou v dobrém smyslu angažované, srozumitelné, jitřivé, spíše pro „normálního“ člověka než pro úzce orientovaný „poetariát“, který miluje nesrozumitelnost a temnotu. Její kořeny bychom mohli hledat snad ve věčně zeleném stromu beatniků.
Členka poroty Petra Hůlová v laudatiu dále přiznala, že když se o poezii Jana Těsnohlídka diskutovalo v rámci poroty, „kdosi řekl, že jsou naivní. Naopak. Kašlu teď na genderovou korektnost a řeknu, že jsou velmi mužné. Na mysli mám onen ušlechtilý boj s větrnými mlýny. Vztek z marnosti, z něhož se rodí touha po blízkosti.“ A ocitovala verš z básně Mladá čínská básnířka v Oslo: „Nemotat se jen tak, motat se nějakým směrem.“
Mladý básník v okamžiku vyhlášení radostí vyjekl, strhl si z hlavy kšiltovku a bujaře jí nad sebou zamával. Jako Cyrano.
