Pokud jde o Orwella, na divadlo se u nás dostala opakovaně jeho Farma zvířat. Slavný román 1984 o dokonalém totalitním státu dramatizaci až donedávna odolával a až letos jej v ostravském Divadle Petra Bezruče podle vlastní adaptace nastudoval režisér Jan Mikolášek.
Orwellův román je přesně ta látka, která se dramatizaci může pěkně vzepřít. Režisér Mikulášek měl však jasnou představu. Využil základní kostru příběhu, v dramatizaci se mu podařilo zachytit základní čtenářský pocit z románu, aniž by jakkoli hauzíroval s mnoha okřídlenými pojmy od ministerstva lásky až po newspeak. A také se nebál vsadit na výraznou stylizaci a jít na hranu, když ve výsměšných paralelách použil domácí reálie z 80. let minulého století.
Pro jeho inscenační styl je typická práce s náznakem a metaforou. A tak i k Orwellovi se přibližuje v obrazivé zkratce: děj zasadil do tělocvičny obložené dřevěnými překližkami a vybavené ribstolem, švédskou bednou, kozou - dohromady je to umělohmotné prostředí působící nevýrazně i brutálně zároveň. Tohle řešení připomene někdejší Nultou hodinu Christopha Marthalera - skvělý kabaret o tom, jak se politická špička ochotně nechává drezírovat, aby obstála při všech šaškárnách, které je jim dáno absolvovat na veřejnosti.
Kdy se občané měli lépe -v roce 1984, nebo v roce 2009 Mikuláškova tělocvična je místem, kde se postupuje od běžného „výcviku“ občanů až k drastickému vymývání mozků. Přes základní příběh Winstona Smithe, který se odváží vzdorovat totalitě a je semlet propracovaným a nezničitelným mechanismem, se tu ovšem odvíjejí další témata. Jsou to jak odkazy na domácí normalizační minulost, tak na současnou politiku světových velmocí bez ohledu na to, zda představují demokratická zřízení, nebo nejhorší diktatury. Režie skládá jednoduché a silné obrazy - metafory, zejména v druhé části, kdy se Winston dostane do vyšetřovacího soukolí, dokáže navodit atmosféru hrůzy a beznaděje bez zbytečných naturalismů.
Především se ale Mikuláškovi daří ustát přechod od brechtovsky komentovaného tvaru, takřka klauniády, kterou ve zcizujících výstupech zosobňuje Tomáš Dastlík jako křečovitý konferenciér, k vystupňovanému a velice působivému psychodramatu. Celek působí kompaktně, přesně a naléhavě. Režisér také přišel s vynikajícím nápadem - roli hlavního manipulátora O’Briena svěřil Kateřině Krejčí, která vytvořila podivně vyšinutou androgynní bytost, přízračného křížence mezi agentem Cooperem z Twin Peaks a blíže neurčeným exhibicionistou. Má ztišený, vemlouvavý hlas, podivně zkřivenou tvář bez mimiky a brýle s tenkými obroučkami, které si stále sundává a otírá - tento tvor se nenechá ničím vyvést z míry a mluví jakoby natažený na péro - neúhybně a bez emoce. Skvělý výkon Kateřiny Krejčí doslova obepíná celou druhou polovinu.
Mikuláškovo pojetí dokonce unese i odskoky do dokumentárního divadla, když neváhá zařadit videodotáčky s autentickou anketou, v níž jsou občané dotazováni, zda bylo lépe před rokem 1989, nebo dnes. Výsledky pak do Orwellova příběhu zapadnou s mrazivou výmluvností. A pak hudba: výborně volená, živě fungující kontrapunkt. Ať už je to Presleyho cajdák, hospodská odrhovačka, kterou pějí prolétové, vždy se přesně strefuje do situace a dotváří ji. Snad jen použití spartakiádních Poupat Michala Davida působí poněkud lacině, ale o to víc je nadšeně kvitováno publikem. Mikulášek si také nápaditě a plně v intencích Orwella pohrává s pojmem láska. Ať už jde o rozpracování vztahu obou hlavních postav Winstona ( Jan Vlas) a Julie (Sylvie Krupanská) či o závěr, kdy za zvuku známého šlágru Beatles All You Need Is Love na horizontu kmitají a do desítek „klonů“ se zmnožují portréty minulých i současných diktátorů od Hitlera až po Putina.
Osobité, apelativní pojetí s jasnou vazbou na současnost činí z Mikuláškovy inscenace výrazně politické divadlo, které se vyslovuje k aktuálnímu stavu světa. Zřetelně a bez lavírování. V daném žánru sotva lze chtít víc.
***
HODNOCENÍ LN
***
George Orwell: 1984
Dramatizace a režie: Jan
Mikulášek
Výprava: Marek Cpin
Hudba a výběr hudby: Jan
Mikulášek
videoart: Michal Pluhač
Divadlo Petra Bezruče v Divadle
v Celetné, 16. 10.
