rok ‘68 V KULTUŘE 4. díl seriálu LN
Rok 1968 - Tak jako byli západní filmaři vítáni u nás, vyjížděli naši tvůrci do světa. Vše uťal srpen 68
Česká filmová nová vlna, která je v souvislosti s 60. lety vyzdvihována nejčastěji, byla před čtyřiceti lety součástí širšího filmového dění. V Československu vznikaly koprodukce se západními producenty. Československé filmy dominovaly světovým festivalům a vozily domů Oscary. V kinech po léta vyhrazených lidovědemokratickým produkcím běžely západní filmy a z festivalu v Karlových Varech se stala platforma pro kulturní i obchodní výměnu mezi východním blokem a ještě nedávno znepřátelenou cizinou. Srpen 1968 byl tak nejen začátkem konce „československého filmového zázraku“, ale dopadl tvrdě na celý filmový průmysl včetně distribuce.
Jedním z klíčovým momentů vedoucích k liberalizaci 60. let a začátku kulturní výměny mezi Východem a Západem byl ženevský summit čtyř mocností v červenci 1955, kde se poprvé sešli Sověti a USA. V následujícím roce získal festival v Karlových Varech od mezinárodní federace producentů FIAPF status kategorie A a českoslovenští komunisté jasně signalizovali, že po letech usilují o kontakt se západními kinematografiemi. Trend je jasný z programu festivalu v následujících ročnících. V roce 1964 se ve Varech objevilo Mlčení Ingmara Bergmana nebo Ameriko, Ameriko! Elii Kazana.
Mezi hosty pak Henry Fonda či Claudia Cardinalová. Podobně hvězdně byl obsazen i ročník 68, kdy na kolonádě oplatky ukusoval herec Tony Curtis a v kinech byli k vidění Bonnie a Clyde. Politické uvolnění se odráželo i v reakci na zavraždění Roberta F. Kennedyho. Ve festivalovém deníku se objevila kondolence senátorově manželce i oznámení o konání mše v Puppu. Český filmař superstar Podobně jako byli západní filmaři vítáni ve Varech, byli českoslovenští hvězdami na zahraničních festivalech. V roce 1968 soutěžily v Cannes hned tři československé filmy, Rozmarné léto, Hoří, má panenko a O slavnosti a hostech. Nedokončením soutěže v revolučním roce byl zřejmě jeden z filmů připraven o Zlatou palmu. Silně obsazená soutěž v Cannes byla součástí série předchozích úspěchů. Částečně jako politické gesto udělila americká filmová akademie v roce 1965 Oscara filmu Obchod na korze. Následující rok byly nominovány Lásky jedné plavovlásky. Následovalo další vítězství s Ostře sledovanými vlaky a nominace pro Miloše Formana za Hoří, má panenko.
Satirická komedie spadala do trendu otevírání se západním vlivům i financím. Film vznikal v koprodukci s italským producentem Carlem Pontim. Do ČSSR pronikli i Američané. V roce invaze natáčeli u Davle válečný snímek Most u Remagenu. Natáčení přeťal právě srpen.
V koprodukci s NSR vznikaly ještě po invazi i Menzelovi Skřivánci na niti. Film se do kin už nedostal a později byl použit jako exemplární příklad špatného investování a orientace na Západ. Formana, Menzela nebo Ivana Passera lanařil Hollywood. Zatímco studia lákala filmaře, v čs. kinech se hrály americké, francouzské i německé filmy: Kleopatra, My Fair Lady... O tom si diváci mohli až do začátku 60. let -a znovu po roce 68 - nechat jen znát. Zástupci české nové vlny sice vozili ze zahraničí ceny, ale srpen je postavil do pozice „přisluhovačů imperialistické propagandy“.
Normalizace ve filmu odstartovala v září 1969 výměnou na postu ředitele Československého státního filmu. Aloise Poledňáka vystřídal Jiří Purš. Filmy putovaly do trezoru, zastavovala se jejich výroba, režiséři dostávali distanc a z kin mizely západní produkce. Čs. film vykročil „Klidem a poctivou prací za další rozkvět země“.
Výrazné osobnosti v pozadí Jan Procházka Nebýt spisovatele a scenáristy Jana Procházky, československý film by byl chudší o filmy Kočár do Vídně, Ucho, Noc nevěsty, Ať žije republika nebo Krávy. Patřil k nejvlivnějším postavám čs. filmu i literatury. Už na sjezdu spisovatelů v roce 1967 se zapojil do pražského jara. Na Barrandově vedl od roku 1959 deset let tvůrčí skupinu. Po srpnu 1968 ho postihly tvrdé perzekuce. Jeho jméno pod scénářem nebo pobídkou znamenalo automatickou stopku. Zemřel v roce 1971. Vladimír Bor - Jiří Šebor Dramaturgická tvůrčí skupina na Barrandově Šebor-Bor (na snímku J. Šebor) patřila ke skupinám, které zaštítily autory české nové vlny (další skupinu například vedli Ladislav Fikar a Bohumil Šmida). Ve skupině Šebor-Bor vznikly všechny filmy Miloše Formana. Systém tvůrčích skupin dával dramaturgům maximální možnou svobodu při realizaci děl. Skupina disponovala určitou částkou, kterou svobodně přerozdělovala mezi filmy. Výhodou byl i stálý tým režisérů, produkčních a architektů, který přecházel z projektu na projekt, a zajišťoval tak kvalitu. Evald Schorm Přestože byl a je vidět méně než jeho generační a tvůrčí souputníci Věra Chytilová, Jiří Menzel nebo Miloš Forman, patří Evald Schorm k nejvýraznějším postavám české nové vlny. Studoval režii na FAMU pod vedením Otakara Vávry. Debutoval filmem Každý den odvahu. Pět snímků, které natočil do roku 1970, včetně Den sedmý, osmá noc nebo Farářův konec, skončilo po srpnu 68 v trezoru. Jeho životní filozofii i osud shrnuje postava hosta, který se vzepře, v hravé alegorii totalitního režimu O slavnosti a hostech, do níž ho obsadil jeho kolega Jan Němec. V roce 1972 byl vyhozen z Barrandova. Carlo Ponti Firma italského producenta a manžela Sophie Lorenové Carlo Ponti Cinematografica koprodukovala společně s Filmovým studiem Barrandov snímek Hoří, má panenko Miloše Formana. Spojení Pontiho a Barrandova patřilo do začínajícího trendu otevírání se čs. filmu Západu. Hoří, má panenko bylo v roce 1968 nominováno na Oscara.
