VOtázkách Václava Moravce se předseda zahraničního výboru sněmovny Jan Hamáček předvedl jako šikovný diplomat. Snad to bylo tím, že mluvit okolo 21. srpna s přílišným pochopením o ruských tancích je věc ošemetná; snad dostali papaláši z ČSSD nějakou instruktáž, že mají napříště hovořit ke kůzlátkům hláskem tenkým, a nikoli zupácko-lampasáckým. Anebo je pan Hamáček prostě jiný formát než například jeho kolega Zaorálek. Předpokládejme v rámci dobré vůle to třetí.
Jednu věc si ovšem pan Hamáček neodpustil, totiž standardní srovnání: Co se divíte, Rusové dělají v Gruzii to samé, co jste vy předvedli v Kosovu. Z hlediska našich historických zkušeností to ovšem není to samé, nýbrž docela opačné. Kosovo dostalo samostatnost stejným právem jako ČSR v roce 1918: proti vůli někdejšího hegemona a na základě rozhodnutí mezinárodního společenství. Rakousko se muselo hodně uskrovnit, ale nezaniklo. Rozhodnutí z roku 1918 mělo své velké mouchy, ale můžeme ho držet.
V konfliktu s Ruskem je Gruzie naproti tomu v situaci ČSR z roku 1938: imperialistická mocnost se ujímá práv utlačovaných (zde Osetinců), ale jejím cílem je ve skutečnosti dostat Gruzii do lajny (tj. do panděra). S analogiemi je třeba zacházet opatrně.
Čtěte „Dohoda...“ na str. 2
