Nigerijská vláda neřeší akutní problémy. Výsledkem je, že se v zemi zhroutila základní infrastruktura a nedostává se například elektřiny.
LAGOS/PRAHA „Nemůže být nic tragičtějšího než nejistota, ve které se v současnosti potácí Nigérie,“ postěžoval si nedávno ve svém sloupku šéfredaktor nigerijského deníku The Guardian Reuben Abati. Země dnes slaví 50 let nezávislosti na Velké Británii, ale oslavy dají sotva zapomenout na to, že to s ní v poslední době jde s kopce.
Loni v listopadu se Nigérie náhle octla bez hlavy státu, až o několik dní později se lidé dozvěděli, že prezident Umar Yar’Adua musel být urgentně dopraven do Saúdské Arábie kvůli potížím se srdcem. Stopadesátimilionová země, kde je prezident stejně nezastupitelný jako v USA, byla bez svého lídra plné tři měsíce, než jej nahradil viceprezident Goodluck Jonathan.
Koncem prosince, přesně na Vánoce, přišla další rána, když se mladý Nigerijec Umar Farúk Abdulmutalab pokusil odpálit bombu na palubě letadla směřujícího z Evropy do Spojených států. Nikdo z vlády se tehdy nedokázal spojit s Američany a nabídnout jim pomocnou ruku s vyšetřováním (Nigérie v té době v USA neměla ani velvyslance, protože nově nominovaného Američané odmítli). Proto přišlo, co přijít muselo - Američané Nigérii zařadili na seznam 14 zemí, které představují potenciální hrozbu.
Pro Nigerijce je samozřejmě důležitější to, co se děje doma. Přesto klíčové jsou pro ně i vztahy se Spojenými státy, což dokazuje mimo jiné fakt, jak velké pozdvižení loni v zemi vyvolalo to, že se prezident Barack Obama na své první cestě do subsaharské Afriky vydal do sousední Ghany.
Proč by měl místo toho volit Nigérii? V zemi žije plná čtvrtina africké populace, její vojáci tvoří podstatnou součást afrických mírových sborů a v neposlední řadě právě v Nigérii se ročně vytěží spousta ropy, která skončí v Americe.
Kámen úrazu? Korupce Problém, který dnes s Nigérií mají nejen Američané, je v už zmiňované nejistotě či přesněji řečeno nestabilitě, která je Nigérii vlastní už oněch 50 let samostatné existence. Pomineme-li spíš marginální kmenové a náboženské spory, například kvůli zavádění islámského práva šaría (Nigérie je napůl křesťanská a napůl muslimská), pak zemi zdaleka nejvíc trápí korupce.
Výše zmiňovaný prezident Adua se k moci dostal před třemi lety díky zfalšovaným volbám a korupce ho nezajímala - stejně jako další problémy, jako jsou únosy a násilí páchané gangy, jako je Hnutí za osvobození delty Nigeru.
Výsledkem je, že se v zemi zhroutila základní infrastruktura a nedostává se například elektřiny (kvůli tomu se z Nigérie stěhuje výroba a podnikání vůbec). Ani nový prezident Jonathan, který se moci definitivně ujal letos v květnu po smrti Aduy, zatím žádné drastické změny neplánuje.
Jestli se situace v zemi nezmění, bude upadat, varují experti. V kontextu celého kontinentu je však její úpadek svérázný vzhledem k tomu, čím vším disponuje - bohatými zdroji nerostných surovin i nadanými lidmi, o jejichž podnikavosti svědčí v neposlední řadě vynalézavost na poli zločinu (neslavně proslulé e-maily o převodech milionů dolarů, které vytáhly spoustu peněz z kapes důvěřivců na celém světě).
***
ROK AFRIKY
* Na začátku 20. století byly v Africe pouze dva nezávislé státy (Etiopie a Libérie), po druhé světové válce čtyři a v roce 1959 bylo na černém kontinentu deset nezávislých států. Pak ale přišel „rok Afriky“ 1960, kdy samostatnost vyhlásilo 17 států, jako první před 50 lety, 1. ledna 1960, Kamerun. * Ze 17 nových států získalo 14 nezávislost na Francii (Čad, Benin, Burkina Faso, Gabon, Kamerun, Konžská republika, Mali, Madagaskar, Mauritánie, Niger, Pobřeží slonoviny, Senegal, Togo a Středoafrická republika), samostatnost získala belgická kolonie Kongo, britská Nigérie a dosavadní britsko-italská kolonie Somálsko. * Dalších 15 států vyhlásilo nezávislost od 1961 do 1970 a v 70. letech získaly samostatnost bývalé portugalské kolonie Guinea-Bissau, Angola, Mosambik, Kapverdy a Svatý Tomáš, na Francii získaly nezávislost Komory a Džibutsko a na Británii Seychely. * V roce 1980 vyhlásila nezávislost britská kolonie Jižní Rhodesie jako Zimbabwe, o deset let později byla vyhlášena nezávislost Namibie na JAR a zatím posledním samostatným africkým státem se v roce 1993 stala na Etiopii závislá Eritrea. * Nigérie získala nezávislost 1. října 1960 jako federace tří oblastí (severní, západní a východní). Britský monarcha zůstal oficiální hlavou státu, ale skutečná zákonodárná moc přešla do rukou parlamentu, výkonnou moc získal předseda vlády a jeho kabinet.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
