Začnu stejným tématem jako včera kolega Kolář. Šéfka kabinetu ministra školství Jana Machálková ve středu prostřednictvím serveru iDNES národu vysvětlovala, za co že to dostala víc než stotisícovou odměnu. V resortu pana Dobeše jsou asi skálopevně přesvědčeni, že školy způsobují občanům hromadnou ztrátu soudnosti, a proto paní šéfka kabinetu zcela vážně vykládá, že odměnu dostala za to, že provedla přesně to, co dostala za úkol. Měla totiž odhalit špatná výběrová řízení, dostala jich prý celý stoh. Tím, že provedla, oč byla požádána, prý ušetřila spoustu milionů, ergo kladívko si odměnu ve výši více než čtyř průměrných platů za půl roku práce zaslouží, zvlášť zdůrazňuje-li sama: „Mým cílem není dělat si tady kariéru. Vzhledem ke svému dobrému rodinnému zázemí to nepotřebuji.“ Rýpalovi vrtá hlavou otázka, za co asi dostává tahle dáma svou „obyčejnou“ výplatu, případně jaké by asi musely být odměny třeba takových hasičů, kteří běžně zachraňují majetek stonásobně převyšující „zásluhy“ paní šéfky kabinetu.
Škoda že paní Machálková není ještě o fous výkonnější, mohla by totiž upozornit svého šéfa, že hodně divné výběrové řízení na jeden a půl milionu vyhrála na ministerstvu školství mrtvá schránka. To by pak nemusely noviny psát o tom, že Dobešovo ministerstvo svěří zakázku firmě, která nemá sídlo ani kancelář a veřejně dostupný telefon, o zaměstnancích nemluvě.
Pan ministr Dobeš má opravdu smůlu, nebo pravděpodobněji se mu mstí někdo z těch, které z ministerstva vyhodil. Nicméně pokud si nechal na útraty daňových poplatníků udělat předvolební PR fotky se svou rodinou, měl by to zaplatit buď pan Dobeš osobně, nebo Věci veřejné. A to přesto, že se nám snaží mluvčí ministerstva nakukat, že po takových fotkách veřejnost touží, a to i u ministrových podřízených. Že by se chystal nějaký kalendář ve spodním prádle?
Véčkaři získali hlasy díky slibům, že zatočí s rozkrádáním. Pokud na ministerstvu jednu partu vyžírků vystřídala jiná, je to výhodné pro onu partu, nikoli pro daňového poplatníka. Na první pohled méně závažným skandálkem, který kdosi z ministerstva vynesl, je i podezření, že pan ministr napsal na svém počítači (o čemž svědčí metadata dokumentu) pro výkonnou ředitelku kabinetu seminární práci. Tohle podezření by měl ministr pokud možno co nejvěrohodněji vyvrátit. Jinak je jako ministr školství nejen vzorem všech podvodníků a opisovačů, ale i jejich legitimizátorem. Důvěřivci si mohou oddechnout, neboť pan ministr práci své podřízené pouze „autorizoval“, což je jedině správné, vždyť taky práce byla o něm. Toť etický etalon a patron společenského vkusu, vzor mládeže.
Politik Josef Dobeš určitě všechny pochybnosti do puntíku, i nám nechápavým, rád postupně vysvětlí. Vždyť on už své schopné ředitelce kabinetu věnoval podobné mediální úsilí jako Silvio Berlusconi dívce jménem Ruby. Třeba si i ministr Josef Dobeš se svou podřízenou také vyprávějí vtipy, po pracovní době samozřejmě. Možná znají i nějaké o platech a odměnách učitelů.
O autorovi| Martin Zvěřina, Autorem rubriky dnes mimořádně není Dan Hrubý
