Jsem zřejmě jeden z mála, kdo je rád, že se ostatky svaté Anežky v haštalském kostele nenalezly. Nejen proto, že podle mého názoru rušení posmrtného klidu si ta vzácná žena rozhodně nezaslouží. Hlavně si ale dál můžeme namlouvat, že až je najdeme, zčista jasna zavládne jakýmsi zásahem shůry v naší krachující zemi mír, láska a blahobyt. Kdežto kdybychom kosti nebohé světice našli nyní, asi by tahle legenda o naději rychle vzala za své.
Patří už nejspíš k lidské přirozenosti, že zatímco pozornost celé země se upínala k něčemu na úrovni zázraku, už delší čas probíhá paralelně, bez větší pozornosti, jiný historický děj, který na rozdíl od Anežčiných ostatků ovlivnit můžeme: oprava Karlova mostu. Byla kritizována už několikrát, ale teď už nespokojenost s průběhem rekonstrukčních prací dospěla až k volání aktivistů, aby stát Praze tento základní historický klenot odňal a sám začal napravovat zvěrstva, jichž se opraváři na nebohém mostě dopustili. Některé originální kameny, které se mohly do opraveného mostu klidně vrátit, skončily kdesi v drtičce, jiné ve skladišti a ještě jiné úplně chybí.
Nemám představu o tom, dá-li se jejich cena vyčíslit, ale v podivném státním účetnictví to nemusí být vysoká částka. Podobně jako se vraždění lesní zvěře stalo pouhým přestupkem, protože úřady si nejsou schopny připustit, že by živý tvor jako srnka mohl stát víc než pět tisíc korun. Zato pro spoustu zbohatlíků, kterým není svaté nic než právě peníze, mají cenu nedozírnou. Nic tak nepošimrá ego těchto lidí jako spiklenecké mrknutí, které upozorní vcházející hosty, že šlapou na kamenný práh rezidence téměř sedm set let starý a odkládají si krbové náčiní na římsičku, po níž duněly ještě středověké škorně. Tentýž druh lidí jako někdejší komunista, který se mi před třiceti lety chlubil, jak krásný zahradní krb si postavil z náhrobků židovského hřbitova…
Jak jsem už zmínil, je zřejmě v lidské přirozenosti, že spoléhá raději na zázrak, který něco přinese, aniž bychom se museli snažit, než na snahu, která by naopak zázrak zrodila. Takový docela malý zázrak: že by alespoň ve věcech veřejných – a veřejně kontrolovatelných – zavládl pořádek bez jakéhokoli prostoru k podezření ze zlodějny.
Původně jsem chtěl končit hrůznou vizí, že i svaté ostatky by v tomto státě mohly skončit jako ozdoba nějakého zbohatlického akvária. A že je tedy o důvod víc radovat se z jejich nenalezení. Ale jednak mi to přišlo už opravdu jako nadsázka hodně přitažená za vlasy – a jednak můj kolega Kroupa mezitím zveřejnil jiný nález, který se mu podařilo vytáhnout z temnoty: okolnosti miliardové státní zakázky na obrněná vozidla. Konkrétní údaje o uplácení politiků a vysokých státních úředníků. A mě napadlo, jestli tohle nejsou náhodou ty ostatky, které nám dávají konečně šanci nečekat na zázrak a sami se zasloužit o to, abychom je proměnili v ostatky slušnosti. Prostě jenom tím, že se to poctivě vyšetří a spravedlivě potrestá. Ona si s námi Anežka totiž taky může trošku hrát. A testovat nás, nastal-li už čas, aby se nám zjevila. I to proroctví může znít obráceně: že se její ostatky najdou, až…
