Institut neboli čtrnáctidenní skladatelské kurzy a následný týdenní Festival nové hudby se na přelomu srpna a září konaly v Ostravě už počtvrté. Zprvu zcela utopistická idea českého exilového skladatele a dirigenta Petra Kotíka vytvořit zde pandán k věhlasným kurzům v německém Darmstadtu, nabývá s každým dalším ročníkem zřetelnější kontury počinu, který si v konkurenci obdobných podniků získává čím dál větší respekt.
Vprůběhu závěrečného festivalového týdne zazněly vedle děl klasiků nové hudby i zúčastněných lektorů premiéry dvaceti skladeb vytvořených frekventanty samými. Většina z pětatřiceti těchto studentů-rezidentů se rekrutovala z USA a Velké Británie, ale nechyběli ani mladí skladatelé z Brazílie, Jižní Koreje, Slovinska či Makedonie. Potěšitelné je, že v této konkurenci nezanikly příspěvky dvou domácích účastníků Františka Chaloupky a Michaely Plachké.
V profesorském sboru figurovaly vedle Petra Kotíka už opakovaně legendy americké nové hudby: Christian Wolff, Alvin Lucier či Phil Niblock, ale poprvé také otec chicagské avantgardní hudební scény, sedmasedmdesátiletý skladatel a klavírista Muhal Richard Abrams a jedna z nejčastěji provozovaných autorek dneška, Kaija Saariaho z Finska.
Mezi sólisty excelovala zvláště protagonistka jednoaktové, u nás poprvé provedené opery Mortona Feldmana na text Samuela Becketta Neither, americká sopranistka Martha Cluver, dále její krajan Charles Curtis ve violoncellovém koncertu téhož skladatele, belgický klavírista Daan Vandevalle v dramaturgicky objevném nočním recitálu, ale také hobojista Vilém Veverka a na závěrečném večeru s Janáčkovou filharmonií houslistka Hana Kotková strhujícím přednesem koncertu Györgye Ligetiho. Vítaným obohacením letošního ročníku byl koncert duchovní hudby v nově zrestaurovaném nejstarším ostravském chrámovém prostoru -kostelu sv. Vavřince, který přilákal nečekaně mnoho posluchačů. Vedle středověkých zpěvů abatyše Hildegardy von Bingen z 12. století zde v podivuhodné jednotě zazněl Kotíkem zhudebněný text jedné z přednášek amerického vizionáře R. Buckminstera Fullera až po neobyčejně působivou 3. symfonii „Johanky z Arku ruské hudby“, loni zesnulé Šostakovičovy žačky Galiny Ustvolské z roku 1983.
Z doprovodných akcí stojí za připomenutí projekce vzácných filmových dokumentů o soudobé hudbě a happeningová performance zvukových objektů z dílny stěžejních aktérů někdejšího hnutí Fluxus včetně přítomného Bena Pattersona a Milana Knížáka, jehož obnovená „zlomená hudba“ z roku 1964 svou intenzitou mnohonásobně překonala současné diskotékové produkce.
