Výroční večer „vestpocketky“ se podařil: „... došlo tu k jedinečnému koncertu, jenž byl posledním vystoupením Jana Wericha, kterému tehdejší režim dal titul Národní umělec a pak ho řadu let nepustil ke slovu,“ komentuje Jiří Suchý, který tehdy před 30 lety v Lucerně s Janem Werichem hovořil. „Československá televize odmítla pořídit dokument pro příští časy, a tak jejímu tehdejšímu vedení můžeme poděkovat, že na vystoupení největšího českého klauna nemáme jinou vzpomínku než magnetofonový pásek pořízený neoficiální cestou,“ dodává.
Záznam večera z dubna 1977 (stejným trikem se podařila dokonce ještě jeho jedna repríza) se zachoval a později vyšel na gramofonové desce. Nyní jeho výběr (sestavil Zdeněk Všelicha) Multisonic vydal zvukově rekonstruovaný na CD. Švy jsou slyšitelné, je z něj znát, že Werich byl už starý pán, nemocný, přesto jej možnost hovořit k přeplněnému sálu dojala, těšila a inspirovala. Vyprávěli si s Jiřím Suchým o divadle, o tom, jak „na koleni“ v Osvobozeném i v Semaforu chystali své hry. „Já na vás chodil, vy jste stál u basy, někdy jste ji otočil a byla to obrovská sranda,“ přiznal Werich Suchému. „Protože jsme neměli na kulisy, dělali jsme to jako avantgardu,“ říkal Werichovi zase Suchý. Bavili se o svých vzorech, o umění, které patří lidu („nikdo na světě, je-li rozumnej, nebere nám práci, protože ta je smysl našeho života“), o „počestném profesionalismu“, o tom, jak Vest Pocket Revue V+W napsali vlastně omylem a mínili ji jako jedno představení... a pak ji hráli 280 krát. Nebo o klaunech, „Já jednoho hrál v Shakespearovi. Znáte Bouři? Málo se hraje. My ji hráli stokrát. Na Broadwayi.“
Dialogy měly spád, byly intimní a pro tehdejší publikum - v oné době lačné všech narážek a náznaků - dráždivé. Jan Werich byl odhodlán nedržet jazyk za zuby, když už jej na to jeviště zase jednou pustili. („Osud je vůl, ten si nebere servítky... já bych moh vyprávět.“)
Útržky rozhovorů na CD nazvaném Werich & Suchý - Lucerna '77 doplňují Ježkovy, Voskovcovy a Werichovy písně v podání Jiřího Suchého s Rozhlasovým orchestrem Josefa Vobruby.
