I když někde jsem četl, že prezident Novotný si dal první pusu s Novotnou právě na Týřově. To se mi pak ten hrad hned přestává líbit,“ usmívá se František Povolný, ředitel Muzea T. G. M. Rakovník, zřizovaného Středočeským krajem.
Rakovnické muzeum, které František Povolný řídí od roku 1991, letos slaví 110. výročí svého založení. Úzce se jej budou týkat také akce spojené s 90. výročím vzniku samostatného Československa. Už proto, že právě pod Povolného vedením získalo do názvu jméno prvního československého prezidenta. „Masaryk a jeho rodina je obrovské téma, které zhruba před deseti lety znamenalo zásadní změnu v orientaci našeho muzea. Chceme se mu věnovat dál, rádi bychom v budoucnu také dobudovali pamětní síň Alice Masarykové a Československého červeného kříže, jehož první předsedkyní byla právě Alice G. Masaryková. Paradoxem je, že jsem o pozitivismu a Masarykovi psal kdysi diplomovou práci a po mnoha letech jsem se k němu oklikou vrátil. Osud mi to dopřál,“ říká ředitel muzejní sítě na Rakovnicku, která se počtem výstav dlouhodobě řadí do první pětky muzeí v republice.
Začal v Mototechně Když se František Povolný, absolvent filozofie a historie na Filozofické fakultě UK, šel koncem 70. let ptát do rakovnického muzea na práci, slyšel, že jako nestraník je bez šance. Prošel potom různými profesemi – chvíli byl nádeníkem u nádvorní party v Mototechně, pracoval v archivu na hradě Křivoklát, dělal vedoucího vychovatele v domově mládeže v Rakovníku a byl nakladatelským redaktorem. „Na chvíli jsem se uchytil v Ústavu pro filozofii a sociologii, ale jinak jsem se už smířil s tím, že svůj obor nikdy dělat nebudu. Ačkoli jsem pořád doufal, že režim jednou padne. Můj otec ale vždycky říkal, že to bude až poté, co se to sesype v Rusku, dřív ne. A měl pravdu.“
V roce 1991 pak Povolný do rakovnického muzea přece jen nastoupil. „Nestor regionální historie pan profesor Čech a vedoucí odboru kultury mě tehdy oslovili, abych udělal v muzeu pořádek. Záhy jsem ale zjistil, že všechno je v ještě horším stavu, než jsem předpokládal. Hodil se na to výrok z Knoflíkové války: ‚Kdybysem to býval věděl, tak bysem sem nikdy nechodil.‘ Místnosti v rakovnickém muzeu byly zavalené materiálem, navezeným koncem 80. let na plánovanou expozici dělnického hnutí na Rakovnicku. Ta měla být hlavní expozicí muzea. V muzejní budově v Novém Strašecí byly propadlé stropy. Muzeum v Jesenici čerstvě vykradli. Ve Skryjích pršelo do sbírek děravou střechou. Celkově byla zaevidována jen asi třetina exponátů, ve Strašecím chyběla evidence vůbec. Stará privilegia v ceně dvou milionů měl u sebe v trezoru barman pražského hotelu Atrium. Takže jsem začal tím, že jsem skoro všechny pracovníky muzea vyházel,“ vzpomíná Povolný. Spory kolem rakovnického muzea plnily několik let stránky regionálního tisku. Původní zaměstnanci se s novým ředitelem soudili ohledně výpovědí. Již před jeho nástupem vznikaly protestní dopisy, situací na Rakovnicku se musel zabývat dokonce ministr. „Všechny soudy nakonec dopadly v náš prospěch. I poslanec Bláha, který kvůli mně interpeloval ministra v parlamentu, se mi po roce omluvil,“ říká dnes Povolný. Následovalo postupné budování muzejního pokrytí regionu. „Chtěl jsem, aby naše muzea mapovala celé Rakovnicko. Prvním úkolem bylo obnovit to, co nefungovalo. Druhým bylo najít nosné programy a vytvořit takové expozice, jež by přitahovaly lidi.“ Cesta vzhůru Úkol číslo jedna tak představoval mimo jiné přestěhování muzeí v Jesenici a ve Skryjích do nových budov, kompletní adaptaci muzea v Novém Strašecí a zpřístupnění historických sklepů muzea v Rakovníku, kde si předtím bývalí zaměstnanci budovali podle Povolného soukromou vinárnu. Nové muzeum připomínající prvního československého prezidenta začalo vznikat v Lánech – nejdříve jako pamětní síň T. G. Masaryka a před pěti lety pak bylo otevřeno i vlastní muzeum. Úkol číslo dvě (tvorba atraktivních programů a výstavních expozic) se propojil i s Povolného zájmem o občanskou společnost. „Obnovil jsem řadu profesních spolků, třeba Muzejní spolek Královského města Rakovníka, který začal znovu vydávat odborné periodikum Věstník s tradicí od roku 1912, nebo rakovnický Spolek pro okrašlování a ochranu domoviny. Spoluzakládal jsem mimo jiné Společnost pro hrad Týřov a Sbor rakovnických ostrostřelců, který se stal velkým tahákem rakovnického kulturního dění. Jsem rovněž členem Společnosti bratří Čapků a momentálně funguji ve výboru Masarykovy společnosti, ve výboru Demokratického klubu, ale také v dalších spolcích.“
Muzeum začalo pořádat či spolupořádat řadu akcí, třeba každoroční rakovnické městské slavnosti. Souběžně s tím vznikal i nový tým. „Například současná vedoucí lánské pobočky začala pracovat v muzeu jako brigádnice ještě během studií a postupně se vypracovala, na jiná místa přišli už hotoví lidé ze škol. Věkový průměr dnes kazím jenom já, jinak máme mladý tým,“ tvrdí Povolný. Dvanáct let řídil muzejní síť sám, později s pomocí vedoucích poboček a v posledních třech letech má i dva zástupce, jednoho pro ekonomiku a personalistiku, druhého pro muzejní provoz.
Povolného práce ovšem obnáší také shánění financí a vylepšování rozpočtu muzea. „Základem muzejnictví jsou dotace od státu či obce nebo konkrétně v našem případě od kraje. Bez nich to nejde,“ říká otevřeně Povolný. „Dalšími zdroji jsou příjmy z prodeje vstupenek, z publikací a z ‚přidružené‘ výroby – konkrétně v Rakovníku i v Lánech provozujeme v rámci muzea i malou kavárnu a pořádáme kulturní akce. Taky máme dlouholeté partnery, kteří nám pomáhají, konkrétně Královský pivovar Krušovice a České lupkové a uhelné závody. A pravidelně se snažíme získávat peníze i z nejrůznějších grantů. Každý rok předkládáme několik projektů a všechny spolupracovníky vedu k tomu, aby o granty usilovali. Loni jsme tak mohli třeba v Novém Strašecí vybudovat novou expozici Keltů.“
Za svůj největší úspěch Povolný považuje dobudování už zmíněného lánského Muzea T. G. Masaryka, jež našlo sídlo ve zrekonstruovaném tereziánském špejcharu. „Budovu jsme přebírali koncem 90. let ve stadiu, kdy rekonstrukce už dva roky stála. Bylo za pět minut dvanáct. Atmosféra ve společnosti se měnila a po euforii pro Masaryka ze začátku 90. let o něj opět upadal zájem, a to i u politiků. Proto mám radost, že se nám povedlo rekonstrukci za pomoci státních i krajských prostředků dokončit. Věřím, že se k Masarykovi jako mysliteli znovu vrátíme. Třeba jeho pojetí evropanství a zachování svébytnosti národů a jejich kultur v rámci Evropy je velmi aktuální.“
***
FRANTIŠEK POVOLNÝ Rodina: ženatý, dvě dospělé děti, dcera ekonomka analytička, syn advokát Auto: Škoda Fabia Hudba: „To je jasný, 60. léta. Beatles, Creedence Clearwater Revival, něco od Rolling Stones (ne vše), něco od Olympiku a kdysi legendárního Mefista (Návrat a Start Gemini). Také ale jazz a duchovní hudba, zvláště sborový zpěv.“ Volný čas: „Práce v muzeu, v posledních letech se to scvrklo. Kdysi jsem zahrádkařil a rybařil, ale teď už není čas. Rybáři se mi navíc znechutili, protože já jsem pro hájení ryb, když se mají hájit, a masaři, co objíždějí rybníky se sonary a nedávají rybě vůbec šanci, to je někde jinde. Už to není Ota Pavel.“ Dovolená: „Každá skončí na chatě u Berounky. To je jediné místo, kam si nikoho nepustím. A kde chci být jednou rozprášen.“
