Na webové stránce jsou zatím životopisy a fotografie 13 mužů. Jsou mezi nimi například Vilém Sok-Sieger, Miloslav Jebavý, Bohuslav Hubálek, Karel Sabela a Josef Gonic, kteří byli ve vykonstruovaném procesu s vysokými důstojníky československé armády odsouzeni k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Popraveni byli v červenci roku 1949 na Pankráci.
Životopisy popravených a vybrané archivní dokumenty si přečtětě zde.
Web sleduje i osudy šestice mužů popravených za velezradu kvůli údajné přípravě ozbrojeného protistátního puče. Každý životopis na webu doplňuje řada dokumentů - kopie rozsudků, výňatky z trestních oznámení, ohledací listy po provedených popravách nebo zprávy pohřební služby.
"Komunistická moc využívala k přípravě soudních procesů a při jejich realizaci celou řadu postupů, které svou svévolí a brutalitou neměly v našem prostoru, vynecháme-li léta protektorátu, obdoby," uvedl vedoucí projektu Petr Mallota, který o politických obětech komunismu píše knihu. Ústav ji plánuje vydat v příštím roce.
Podle Malloty není jasné, ke kolika politicky motivovaným popravám v Československu v daném období vlastně došlo. Oficiální seznam obětí není konečný, i když se zřejmě nebude nijak dramaticky měnit. Dosavadní čísla hovoří o 248 nebo 262 popravených, přičemž oba tyto seznamy zahrnují jak ty, kteří byli odsouzeni za naprosto smyšlené trestné činy, tak i ty, kteří pykali za skutečný protikomunistický odboj.
Politické popravy začaly po únoru 1948
V komunistickém Československu se k popravám politických odpůrců přistoupilo záhy po převratu v únoru 1948 s cílem upevnit pozice komunistické strany, a to jak přímou likvidací skutečných i potenciálních odpůrců nového režimu, tak vytvořením atmosféry strachu a nejistoty.
Největší množství rozsudků smrti padlo podle Malloty za prezidentské éry Klementa Gottwalda. V následujících letech počet takto odsouzených klesal.
Zřejmě nejznámější obětí komunistické zvůle je právnička a demokratická politička Milada Horáková, která byla zatčena v roce 1949 a v následujícím roce odsouzena k smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími "zrádci režimu" a nepřátelským agentům předávala důležité informace.
Spolu s Horákovou bylo odsouzeno dalších 12 lidí, tři z nich k trestu smrti. Na procesu se podílela prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, kterou dnes pražský vrchní soud v Plzni odsoudil k šesti letům vězení za účast na justiční vraždě. Za posledního popraveného z politických důvodů bývá nejčastěji považován Vladivoj Tomek, který zemřel na Pankráci 17. listopadu 1960.
Životopisy popravených a vybrané archivní dokumenty si přečtětě zde.
Web sleduje i osudy šestice mužů popravených za velezradu kvůli údajné přípravě ozbrojeného protistátního puče. Každý životopis na webu doplňuje řada dokumentů - kopie rozsudků, výňatky z trestních oznámení, ohledací listy po provedených popravách nebo zprávy pohřební služby.
"Komunistická moc využívala k přípravě soudních procesů a při jejich realizaci celou řadu postupů, které svou svévolí a brutalitou neměly v našem prostoru, vynecháme-li léta protektorátu, obdoby," uvedl vedoucí projektu Petr Mallota, který o politických obětech komunismu píše knihu. Ústav ji plánuje vydat v příštím roce.
Podle Malloty není jasné, ke kolika politicky motivovaným popravám v Československu v daném období vlastně došlo. Oficiální seznam obětí není konečný, i když se zřejmě nebude nijak dramaticky měnit. Dosavadní čísla hovoří o 248 nebo 262 popravených, přičemž oba tyto seznamy zahrnují jak ty, kteří byli odsouzeni za naprosto smyšlené trestné činy, tak i ty, kteří pykali za skutečný protikomunistický odboj.
Politické popravy začaly po únoru 1948
V komunistickém Československu se k popravám politických odpůrců přistoupilo záhy po převratu v únoru 1948 s cílem upevnit pozice komunistické strany, a to jak přímou likvidací skutečných i potenciálních odpůrců nového režimu, tak vytvořením atmosféry strachu a nejistoty.
Největší množství rozsudků smrti padlo podle Malloty za prezidentské éry Klementa Gottwalda. V následujících letech počet takto odsouzených klesal.
Zřejmě nejznámější obětí komunistické zvůle je právnička a demokratická politička Milada Horáková, která byla zatčena v roce 1949 a v následujícím roce odsouzena k smrti. Podle tehdejší obžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centra návrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšími "zrádci režimu" a nepřátelským agentům předávala důležité informace.
Spolu s Horákovou bylo odsouzeno dalších 12 lidí, tři z nich k trestu smrti. Na procesu se podílela prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová, kterou dnes pražský vrchní soud v Plzni odsoudil k šesti letům vězení za účast na justiční vraždě. Za posledního popraveného z politických důvodů bývá nejčastěji považován Vladivoj Tomek, který zemřel na Pankráci 17. listopadu 1960.
